Cesta celou Evropou s přítelem Kájou

Když jsem se poznala s Kájou, hned mi navrhnul, abych jela s ním na služební cestu kamionem, že je nerad sám. Neváhala jsem, sbalila pár hadříků na převlečení, hygienu a jelo se.

Cestou se  mě ještě zeptal, jestli si to nechci rozmyslet, že to to bude dlouhá cesta a že se nebudu moct vrátit. Odpověděla jsem, že když jsem se na tu cestu dala, tak to snad zvládnu.

Byl ohleduplný, měl ohromnou trpělivost, vše mi vždy trpělivě vysvětloval.
A já si v duchu říkala, že aspoň poznám, jaký doopravdy je. Člověk se nedovede pořád přetvařovat.

Cesta ubíhala, já byla šťastná, že jsem s ním. Po očku jsem ho sledovala, jaký je a co vše musí pracovně dělat, abych mu byla trochu nápomocná.
Po čase jsem pomáhala motat popruhy, šněrovat kamion, navigovat v nepřehledných místech, umývat nádobí a uklízet v kamiónu.

Na spaní tam měl jen spacák, pod kterým se špatně spalo, neboť byl neprodyšný. Spalo se, kdy to šlo. Někdy odpoledne a někdy v noci jako normální lidé. Někdy se muselo vstávat třeba v jednu hodinu v noci, protože byl čas k odjezdu.

I milování bylo v kamionu podle toho, jak bylo volno. Ale nemohla jsem si stěžovat. Bylo to krásné a bylo toho dost. Řekla bych, že víc než doma.
V noci při spaní, když se jeden otočil, musel se otočit i ten druhý. Lehátko bylo příliš úzké.

Kája výborně vařil - snídani, oběd i večeři - a o víkendu se na jídlo chodilo do hospody. Neustále se ptal, jestli nemám hlad, žízeň, nebo jestli nechci něco sladkého, jestli se mi dobře sedí, nebo jestli si nechci lehnout. Přitom si mě opatrně oťukával.

Mám raději, když se mě muž zeptá přímo.

On na sebe prozradil jen to, že rád vaří, že byl ve válce a že má rád sex.
To bylo pro mě málo, a tak jsem se ho na vše, co mě zajímalo, zeptala.
NO, řekla bych, že to, co na sebe prozradil, tak takového muže by chtěla každá žena.

Cestovala jsem s ním rok a byla jsem šťastná. Cítila jsem, že mě miluje a dělá mi pomyšlení. Jedno mi ale strašně vadilo, a to bylo, že si neustále hrál s přirozením a vytahoval ho z trenýrek za jízdy. /Asi chtěl ukázat, jaký je chlap/.

Procestovala jsem s ním celou Evropu. Není stát, kde bych nebyla. Je fakt, že někam do podniku nesměl spolujezdec, a tak jsem třeba tři hodiny i déle, čekala před bránou firmy. Ale stálo to za to.

Když byla pauza a muselo se stát dva dny, šlo se na výlet. Viděla jsem hrady, zámky, krásná i škaredá města a poznávala kulturu lidí, žijících v tom městě. Maďarsko, Rumunsko, Srbsko a Turecko jsou zaostalé země, ale lidé to tak nevnímají. Na poli nic nerostlo, ale byla tam spousta ovcí, koz a koní. Koně tam jsou jako dopravní prostředek.

Lidé, nevím, jestli chodí někam do práce, ale vyrábí ručně cokoliv a nabízí to na silnici. Jsou schopni i zastavit auta a nabídnout jim svůj produkt.
A za to je obdivuji. Nejsem si jistá, jestli by to někdo v CZ dokázal.

Jednou jsem s Kájou nemohla jet kvůli práci, on se vrátil domů a já zjistila, že má jinou pasažérku v kamionu. Jela jsem s ním i přes toto zjištění, ale už si nedával pozor na to, jak vypadá. Sprostě mluvil, neustále si hrál s přirozením, šťoural se v nose a závodil s kamioňáky. Zjistila jsem, že je namyšlený, že si myslí, že on je ten nej a ostatní nic neumí.

Později jsem se dozvěděla, že má pokaždé jinou pasažérku v kamionu.
Je to velká chyba. Nikdy nepoužívá ochranu. Byla to pro mě velká rána.
Neustále mi vykládal, že ho žádná nechce, že na něj nevydrží čekat, než se vrátí. Tak to ale asi není. Myslím si, že chce neustále jiné ženy.
Baví ho ty začátky poznávání se.

Ještě nějakou dobu jsem s ním byla a pak jsem se s ním rozešla.

No tak to vidíte, pustíte muže do obyčejné práce a nikdy nevíte, co tam provádí.

Ale všechny vzpomínky a zážitky  jsou navždy hluboko schovány v srdíčku.

Autor: JanaŠta