Člověk míní…

Mám velmi dobrou kamarádku, která se snažila vždy s manželem pomáhat svým dětem, ostatně jako většina z nás. Myslím, že si docela užili v tom dobrém i zlém.

Nejdříve se jim provdala nejstarší dcera, doma moc místa nemají, vždyť s nimi bydlí ještě babička, která je poměrně sobecká a půl domku obývá sama, ale nakonec je její věc, protože dům patřil jí, takže má právo na vlastní pohodlí. Sami mají děti tři, tak se mladí rozhodli stavět. Pár roků to přežili, natlačení jako sardinky. Pomáhali mladým finančně i prací a všechno vypadalo růžově, nikomu by nenapadlo, že mladé manželství se rozpadne sotva rok po samostatném bydlení, přitom dokud bydleli s rodiči, nic nenasvědčovalo, že mají mezi sebou nějaké problémy, ale zřejmě krásný a moderní dům není ještě vstupenkou ke štěstí.

Starší dcera se domů nevrátila, našla si nového přítele a v krajském městě si koupila byt, dlouho jich však doma méně nebylo, protože se provdala prostřední dcera, dost dlouho bydleli společně a šance na samostatné bydlení byla mizivá, tehdy dostal manžel mé kámošky nápad, že darují mladým garáž a kůlnu, aby si z toho udělali bydlení.

Papírování kolem této transakce bylo tolik, až šla hlava všem kolem, jenže všemu vystavil stop stavební úřad, který stavbu nepovolil, protože je na hranici a mladí, plánující rodinu, potřebovali přece jen větší bydlení.

Takže se všechno obíhání úřadů opakovalo, mladí museli dar rodičům vrátit a tak se kamarádka dočkala toho, že si na stará kolena přistavovali s manželem malý domeček sami, zadlužili se, práce měli požehnaně a docela s tím chvátali, protože dcera otěhotněla a potřebovali, aby se rodiče odstěhovali a oni si mohli udělat vlastní úpravy, které také nebyly právě malé a vše chtěli stihnout do narození potomka.

Ovšem v druhé půlce domu s babičkou bydlí nejmladší syn, ten se naštěstí zdržuje doma velmi sporadicky, často bývá pracovně celé týdny pryč, zatím se ženit nemíní a tak má stará paní svůj klid.

Obdivuji kamarádku, že se na takové řešení dali, ale všechno zlé je k něčemu dobré, mají sice malý, ale velmi moderní domeček, ostatně co dva lidé velice potřebují a především mají všechno nové a tedy jistotu, že mají na několik roků zajištěn klid s údržbou domu. Dalo to práce, jejich rozhodnutí odvážné, protože se většinou lidé neradi vzdávají svých zvyklostí a pohodlí, ale rozhodně neprohloupili. Stěhování bylo sice horší než vyhořet, ale hned bych s nimi měnila, já stále financuji staré a nikdy to nebude nové.

Mladí také všechno stihli, vůbec bych již původní bydlení nepoznala a mohou s radostí očekávat příchod potomka. Jen doufám, že všechno snažení nebylo tentokrát marné a samostatný život jim bude lépe klapat než první dceři, která je stále bezdětná, tváří se sice šťastně, jak si užívá diskoték, jízdy na kole, nebo kolečkových bruslích, ale čekám zda ji to bude skutečně stačit po celý život, děti neplánuje ani náhodou, o čemž svědčí, že si koupila pouze dvoupokojový byteček a pokud náhodou se potkáme, já s vnučkami, nedokáže se ani přetvařovat a děti přehlíží jako vzduch.

Až se jednou rozhodne oženit nejmladší syn, bude se muset nějak dohodnout s babičkou, ale to již bude úplně jiný příběh…

Kamarádka se konečně dočká vnoučátka, po kterém léta touží a určitě ji nebude vadit, že děťátko nadělá nějaký ten nepořádek a věřím, že si užije stejné radosti jaké prožívám já.

Doufám, že jejich syn si přivede domů partnerku, se kterou si budou rozumět, snad jim to všem na jednom dvoře bude dobře klapat i když to bude nějakých kohoutů.

I když je všechno krásně naplánováno, nemusí vše vyjít, ale řešení se našlo a to je hlavní.

Zdenka58 - čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete