Divoké sáňky

U babičky na vesnici vypadá zima pohádkově jako z Ladových obrázků, a proto jsme se rozhodli strávit Vánoce tady. Seděli jsme u kamen, hřáli si zmrzlé ruce u sálajícího tepla a pili meltu jako za starých dob. Byla velká chumelenice a sníh začal dělat závěje na parapetu okna. Pozorovali jsme poletující vločky a nechali se unášet kouzelnou atmosférou. Mysleli jsme na dobu, kdy jsme jako děti běhali celý den venku a jezdili na bobech a sáňkách.

Na půdě se dá najít ledacos a my jsme tam objevili staré sáňky, které pamatovaly hodně zim. Dneska už je pozdě, ale zítra je půjdeme vyzkoušet, co ještě vydrží. Už jsme se nemohli dočkat rána, až vyrazíme a užijeme si sněhu dosytosti.

Kopců je v tomto kraji dost a tak jsme si mohli vybrat místo na dovádění v čerstvě napadaném sněhu. Sluníčko svítilo na čerstvý sníh, který se třpytil jako diamanty a oslňoval nám oči. Vylezli jsme s funěním na kopec, chvíli se rozhlíželi a pak nedočkavě obsadili sáňky a šup a už jsme si to frčeli dolů. Pěkně jsme se rozjeli a krajina se jen míhala. Najednou jsme nabrali přímo kosmickou rychlost a já se snažila alespoň brzdit podpatkama. Kozačky byly spíš do města, než na sáňkování a já to nějak nedomyslela. Brzdila jsem urputně, ale neúspěšně. Sjeli jsme ze stráně a hupsli přímo do potůčku a převrátili se. Byli jsme všichni na jedné hromadě a když jsem se zvedla, špatně se mi chodilo. Zjistila jsem, že jsem si při brždění ulomila podpatek. Vydali jsme se zpátky po stopě a hledali ho. Za chvíli ho vidím, nadšeně zvednu a volám: už ho mám! První nadšení vystřídalo leknutí, držela jsem místo podpatku kus kravského h....

Po dalším pátrání jsem ztracený podpatek našla, rodina se dost bavila a dobírala si mě. Všichni jsme byli promáčení z potoka a já kromě toho ještě pajdala. Vraceli jsme se pěkně zrychtovaní za babičkou, která zavzpomínala, jak v mládí na těchto sáňkách zažili něco podobného. Na Silvestra se vydala celá parta sáňkovat, měli s sebou hodně dětí a nálada byla skvělá. Usadili se na sáňkách, pořádně se rozjeli a užívali si jízdu jako blesk, ale dole zjistili, že jedno dítě chybí. Davídek zůstal viset v roští a smál se. Nikomu se nic nestalo a Silvestr oslavili jak se patří.

Sáňky jsme uklidili zpátky na půdu, babička nám uvařila grog a potom jsme zalehli do peřin. Dneska se budeme dívat na sníh už jenom z postele.