Dovolená ještě nezačala

Dovolená ještě nezačala. Bylo mi tenkrát asi šestnáct, sestře devatenáct a bráškovi devět. Rodiče prodali zahrádku, protože jsme měli jednu u baráku a druhou na okraji města. A protože zvládat dvě zahrádky bylo časově náročné, prodala se a rodiče nás všechny vzali na dovolenou do Řecka.

Maminka zařídila zájezd s cestovní kanceláří Bolero, cesta byla autobusem do Itálie – Brindisi a poté trajektem do letoviska Parga. Vyjíždělo se brzo ráno, a protože nás bylo pět, měli jsme plno zavazadel – odjezd byl kousek od bydliště babičky, a tak nás taťka dovezl na parkoviště a pak odvezl auto k babičce a za chvíli se vrátil pěšky. Mí rodiče jsou velmi dochvilní, a tak jsme tam byli docela byli a byli jsme první. Jak jsme tak čekali na autobus, zachtělo se mně a mamince na „malou“. Když jsme se vrátili, nestačili jsme se divit:Můj taťka měl tričko i kraťasy celé zaflákané od bláta a nadával. „Vy jste hrozné! Já jsem si také chtěl odskočit, a tak jsem šel támhle do keřů, jenže tam bylo mokro,“ a taťka zahučel i s kamerou na rameni pod keře.

Brácha to viděl a lámal se smíchy. Se nedivím, do dneška mě nemrzí, že jsem o to přišla. A stejně jsem se málem smíchy počůrala. My všichni, jenže taťka se zlobil. Parkoviště se začalo plnit lidmi. Taťka se svlékl do slipů – jéjé, to byla ostuda! A mamka rychle hledala v zavazadlech čisté oblečení: “Ty jsi horší než ten malej.“

A pro vysvětlenou, kamera nebyla naše, měli jsme ji půjčenou od známých a taťka se bál, že ji rozbil. Proto mu moc do smíchu nebylo. Naštěstí byla v pořádku. Naše dovča probíhala ve stejném duchu, jak začala. Byla to legrace a všichni vzpomínáme na naše příhody, trapasy a krásné chvilky odpočinku.