Je to už spousta
let, co se stal tento příběh. Vzpomněla jsem si na něj v těchto zimních
dnech. Tehdy jsem několik měsíců chodila s Milanem. Byla zima, a já, jako
každý rok, jsem se chystala na lyže do hor. Navrhla jsem Milanovi, aby jel se
mnou.
Souhlasil, protože také rád lyžoval. Ubytovali jsme se v horském hotelu, který jsem znala a nebyla zde poprvé. První tři dny jsme lyžovali spolu. Právě ten třetí den jsem si ale udělala něco s kotníkem. Trošku mě bolel, proto mi Milan nabídl, že půjde na večeři sám a donese mi ji na pokoj. Uvítala jsem to, protože jsem se zařekla, že do druhého dne se zmátořím a zase půjdu lyžovat. Dala jsem si studený obklad a s chutí povečeřela jídlo, které mi Milan přinesl.
Ráno jsem se opravdu cítila lépe. Otok splaskl a kotník přestal bolet, proto jsem se opět chystala na svah. Tentokrát se ale necítil dobře Milan. Stěžoval si na bolest v krku a také ho pobolívala hlava. „Zůstanem dnes na hotelu.“ Rozhodla jsem. Milan ale nechtěl, abych přišla o den lyžování a navrhl mi, že můžu jít na svah sama. On se zatím vyleží a zítra, když mu bude lépe, půjde se mnou. Nerada jsem souhlasila. Připadala jsem si, jako bych ho zrazovala. Ještě před mým odchodem ale Milan usnul a já uznala, že bych ho jen rušila.
Asi po dvou hodinách lyžování mi cestu zkřížil mladý lyžař tak nešťastně, že jsem upadla a lyže, která se mi odepnula, mi ujela. Když jsem klukovi, co mi vletěl do cesty, vynadala, dala jsem se do pronásledování lyže. Kluk jel napřed a snažil se lyži dohnat. Když jsem pak doběhla na místo, kluk už stál, tvářil se rozpačitě a v ruce držel dva kousky mé lyže.
„Promiň...“, špitl a tvářil se hodně provinile. Kluk, Pavel se jmenoval, mě doprovodil až na pokoj, abych v pořádku došla a aby se se mnou domluvil na náhradě škody. Když jsem vzala za kliku pokoje, naskytl se mi pohled, který jsem nečekala. Milan se v posteli neléčil sám. Pookřál a společnost mu dělala mladá blondýnka, které jsem si už párkrát všimla při večeři. Byla zde zřejmě s rodiči a na to, že se jednalo o pobyt na horách, chodila k jídlu až nepřiměřeně zmalovaná a vyzývavě oblékaná. Vycouvala jsem z pokoje a klesla Pavlovi do náruče. Ten očividně nevěděl, jak se zachovat. Pozval mě na čaj do hotelové restaurace a snažil se mě rozptýlit. Chtěla jsem se okamžitě vrátit domů. „Přece neodjedeš a nenecháš si zkazit dovolenou?“ Ptal se Pavel. Ale já už neměla náladu trávit svou dovolenou v hotelu. Do konce pobytu chyběly už jen tři dny a já si neuměla představit ani hodinu na pokoji s Milanem, který mě podvedl. Na pokoj jsem se vrátila až večer. A jen proto, abych si sbalila. Ale nejela jsem domů. Pavel byl tak hodný, že sám zašel za majitelem hotelu s prosbou, zda bych nemohla zbytek pobytu strávit v jiném, jednolůžkovém pokoji. Za mírný poplatek mi vyšli vstříc. Ale lyže byla zlomená a já měla mizernou náladu zkaženou Milanovou nevěrou. Navíc Milan začal litovat toho, co udělal a přišel se omluvit. Nestála jsem o jeho omluvy, už jsem mu nedokázala věřit. Druhý den přišel Pavel s párem lyží, které dokázal půjčit pro mě v jiném hotelu. A tak jsem nakonec zbylé tři dny prolyžovala s Pavlem a alespoň trošku přišla na jiné myšlenky. Pavel, který se stále cítil hodně provinile, mě nakonec i odvezl domů svým autem. Neměla jsem se z hor jak dostat domů, protože jsem nemínila jet opět s Milanem.
Pavel bydlel ani ne dvacet kilometrů od našeho města. A tak se také stalo, že mě jednou navštívil s párem úplně nových, krásných lyží. To jsem se cítila rozpačitě zase já. Mé lyže byly staré, už měly něco za sebou, a on mi přinesl jako kompenzaci mnohem kvalitnější a novotou zářící pár lyží. Chvilku jsme se hádali o to, že mu něco z ceny lyží zaplatím, on ale, jako správný gentleman, odmítl. A tak nejdřív z rozpačitosti jsem ho pozvala na večeři. Pavel mě pak na oplátku pozval do kina, no a pak nějak přišlo jaro a léto a my jsme zjistili, že oba rádi plaveme a jezdíme na vodu. To už se blížila letní dovolená, tak jsme se na ni vydali společně. Od té doby jsme strávili několik letních a několik zimních dovolených spolu.
A já vím, že se na dovolené, ať už na lyžích, nebo u vody, nebudu nudit.
Pája K. - čtenářka
ChytráŽena.cz