Dovolená pod stanem

Prázdniny 1976. Měli jsme nové auto, koupili velký stan, nafukovací matrace, spací pytle a vše, co je třeba ke stanování. Rozjeli jsme se s dětmi poznávat krásy naší vlasti. Hned, asi po ujetí dvou kilometrů, musel manžel zastavit a ustřihnout zadní zástěrky na autě, neboť jsme byli přetíženi.

Dále už se nám jelo dobře. Hledali jsme kemp v pěkné přírodě s možností koupání. Několik jsme jich objevili, ale vždy měli obsazeno. K večeru jsme dojeli na Českomoravskou vrchovinu.

Kemp Milovy , který jsme objevili, byl přesně podle našich představ. Hezký areál, písečná pláž s rybníkem, kolem lesy a hlavně dostatek místa pro postavení stanu. Děti byly nadšené. Dováděli jsme všichni ve vodě, jezdili na skluzavce, hráli různé hry, chodili na houby, poznávali okolní krajinu. Navštívili jsme rekreační středisko Medlov s rybníkem Velké Dářko, Sychrov, Nové Město na Moravě, Fryšavu a vystoupali na Žákovu horu. Týden jsme si užívali krásného počasí až sedmý den v noci dost pršelo. Ráno, po otevření stanu, jsme se nestačili divit. Všude kolem dokola bylo obrovské množství malinkých žabiček. V životě jsem něco podobného neviděla. Nebylo kam šlápnout. Všichni návštěvníci kempu se houfně balili a odjížděli pryč. Sbalili jsme také. Samozřejmě, že se pak v našich zavazadlech nějaká žabička našla – alespoň se svezla autem. Ale kam dál?

Za velkého jásotu dětí zvítězilo Slovensko, kde nikdo z nás dosud nebyl.

Namířili jsme si to přes Prostějov, Valašské Meziříčí, zastavili se ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm a ujížděli přes Žilinu a Liptovský Mikuláš do Tatranské Lomnice. Stan jsme si postavili v eurokempu FICC. Byl to mezinárodní kemp se službami na úrovni. Čisté umyvárny, WC, zbožím vybavené obchody, což jsme tehdy moc neznali, restaurace, hřiště na různé sportovní aktivity. Slovenština se zde mísila s češtinou, polštinou, němčinou, angličtinou a co já vím jakými ještě jazyky. Večer jsme společně naplánovali program na celý týden. A byl to program opravdu nabitý. Obdivovali jsme se Štrbskému a Skalnatému plesu, obrovskému Areálu snů se skokanskými můstky, sjezdovkami a krásnými horskými hotely. Lanovkou jsme vyjeli na Skalnaté pleso, kde nás překvapila velká observatoř, vystoupali na Solisko a kochali se krásnou tatranskou přírodou s dominantním Gerlachovským štítem – tehdy to byl štít Stalinův.

Fascinující bylo, když jsme se dole v údolí opalovali a nahoře na Štrbském plese koulovali.

Ještě jsme navštívili romantické lázně Vyšné Ružbachy, s pěkným koupalištěm.

Po osmi dnech nás –věřte, nevěřte- vyhnaly černé tatranské zmije. Kousek od našeho stanu měly hnízdo. Tím, jak jsme v areálu jen přespávali, ničeho jsme si nevšimli až nás upozornili zaměstnanci eurokempu. Jelikož zmije byly zákonem chráněny, raději jsme jim ustoupili. Ale domů se nám nechtělo . Měli jsme naplánované tři týdny na cestách. Rozhodli jsme se navštívit ještě jižní Slovensko.

Dojeli jsme až k Maďarským hranicím do okresu Velký Krtíš, kde nás poutače upozornily na termální koupaliště Vieska. Když jsme se dostali do Viesky, byli jsme trochu zklamáni okolní přírodou, ale koupání ve dvou termálních bazénech bylo skvělé. Jenže to bychom nebyli my, aby se zase něco nepřihodilo. Čtvrtý den našeho pobytu se objevila u mnoha lidí střevní chřipka. Přijela hygienická služba a bazény uzavřela. My jsme naštěstí vyvázli bez úhony. Řekli jsme si: „Třikrát a dost! Celá dovolená byla krásná, jedeme definitivně domů!“

Projeli jsme téměř celou republiku, poznali spousty krásných míst, seznámili se s milými lidmi. Co více si přát? Slovensko jsme pak během let navštívili ještě několikrát.

Místa, která jsem zde popsala, dnes zcela určitě vypadají jinak. Přála bych si, aby na můj článek někdo zareagoval a popsal tyto lokality z dnešního hlediska.

Macizaj – čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete