Drahá jablka

Je tady vytoužené léto, pojedeme na venkov za tetou a strejdou, řekli jsme si. Sbalili jsme věci a s naším přetíženým autem vyjeli. Teta je milá, veselá a činorodá a kromě občasných šarvátek se strejdou je u nich pohoda. Po příjezdu jsme se hezky přivítali, usadili se na zahradě a teta se rozpovídala. Takhle nám vyprávěla jejich příhodu:

Letos to vypadalo slibně, úroda jablek byla pěkná a stromy obalené krásnými šťavnatými plody už si říkaly o očesání. Manžel si přinesl žebřík a bedýnky a chystal se do koruny stromu. Ten den jsem měla takové tušení, že se něco stane. Povídám manželovi: "Nelez až nahoru, sice tam jsou jablka krásný, ale raději ober jenom ty nižší větve."

Co myslíte, že udělal, nedbal mého varování a šplhal po větvích jako opice. Úplně mi zatrnulo, když jsem ho viděla oknem z kuchyně. Než jsem se otočila, tak slyším divnou ránu a křik. Vyběhnu ze dveří a když jsem ho viděla, jak se válí pod stromem, tak se ve mně praly dva pocity. Bylo mi ho pochopitelně líto, ale zároveň mi problesklo hlavou, vidíš, dědku, to máš za to, že si vedeš svou. Měl nohu ošklivě potlučenou a nemohl na ni stoupnout, tak jsme museli zavolat sanitku.
Přímo v sanitce mu kromě ošetření udělali nějaké testy a zjistili závažnější problém, se kterým musel do nemocnice.
Tak jsem zůstala v domě sama. Za pár dní se manžel vrátil a já byla ráda, že jsme zase spolu. Kmitala jsem po domě, manžel nemohl chodit, tak jsem mu pomáhala a k tomu starost o dům. Potřebovala jsem pod střechu uložit pár věcí, tak jsem si přistavila žebřík, ale ledabyle ho opřela a když jsem byla asi v polovině, tak se žebřík sesunul, mně sjela noha a šup, už jsem byla na zemi. Pán Bůh mě potrestal za ty myšlenky před pár dny. Teď jsem se válela na zemi taky, ještě jsem se praštila do hlavy o obrubník a všude krev. Na noze se mi hned objevil fialový otok a udělalo se mi zle. Tak jsem tentokrát putovala do nemocnice já. Měla jsem otřes mozku a naštíplou stehenní kost. Když jsme se s manželem zase setkali, byli jsme jako dva lazaři, oba potlučení, oteklí a zubožení. Po neděli přišla listonoška s rekomandem a když nás viděla, tak si myslela, že nás přepadli. Těžko uvěřit, že tohle si člověk udělá sám.  
Ještě jsme letos chtěli upravit studnu, ale tentokrát si raději pozveme odborníky, protože s naší šikovností bychom do ní spadli oba dva.

Teta dovyprávěla příhodu, láskyplně se podívala na strejdu a políbila ho na tvář. Dopili jsme kávu a zasněně se zadívali na krásné vysoké jabloně.