Na brněnském výstavišti jsem se seznámil s dívkou od Uherského Hradiště.

Využil jsem příležitosti a nabídl jsem se jí jako průvodce městem. V pozdějším odpoledni, značně ušlí, jsme s povděkem přijali azyl v jedné známé restauraci. Čas lehce plynul a mé srdce hořelo. Do tohoto krásného pocitu se však pozvolna ozývalo neodbytné nutkání z pivního přeplnění.

Stolek, u kterého jsme seděli, byl přímo proti dveřím té pánské místnůstky. Nejapně jsem se omluvil a vklouzl dovnitř. Zabouchl jsem za sebou dveře kabinky - a klika mi zůstala v ruce ulomená.Zkoušel jsem všechno možné, ale marně. Nechtěl jsem tropit povyk, a tak jsem se vyhoupl na zídku kabinek. Vedle v kabině sedící chlap zaječel, vyskočil a vletěl do lokálu s řevem, že se tam na něj nějaký zvrhlík díval. Chtěl jsem jakoby nic vyjít, ale padl jsem rovnou do náruče vrchnímu. Chlap ze záchodu řval jako pominutý a sápal se na mě a mně bylo do breku.


Co jsem komu měl dřív vymlouvat? Než jsem se na něco zmohl, zahlédl jsem, jak moje nová dívka s krásně modrýma očima od našeho stolu zděšeně prchá.

Pak se všechno vysvětlilo, o tom ale ona už neví.