Jako holka jsem se o vaření nikdy moc nezajímala. Maximálně jsem mamince míchala nějakou cibulku nebo maso. Jediné, co jsem uměla, byla míchaná vejce, buřty s cibulí a polévka z pytlíku. Maminka mi vždycky, když vařila, říkala, abych taky koukala jak co dělá, abych se prý něčemu přiučila. jenže v tu dobu mne žádné vaření nezajímalo.

Když mi bylo sedmnáct let, začala jsem chodit se starším klukem. Po roce jsem se k němu nastěhovala. Když jsem chodila do školy a on do práce, oba jsme se stravovali v jídelnách. Pak byly prázdniny a já byla doma. Najednou jsem si řekla, že bych měla uvařit. Vůbec jsem nevěděla co, nic jsem neuměla.
Zašla jsem do obchodu a nakoupila různé suroviny. Doma jsem nákup vybalila a nevěděla, co mám uvařit. Rozhodla jsem, že udělám rizoto. Rýži jsem nasypala do vody a dala vařit.

Maso jsem nakrájela na kousky a osmahla, potom jsem přidala žampiony a nějakou zeleninu, vše zalila vodou, osolila, řádně opepřila a pak jsem přidala kečup, to, že do rizota kečup nepatří, že červené je proto, že se tam dává červená paprika, jsem samozřejmě nevěděla. Rýže se rozvařila tak, že nebylo poznat, že je to rýže, vše jsem smíchala a místo rizota jsem měla "něco," co nevypadalo vůbec chutně. Měla jsem hlad a tak jsem se pustila do jídla, samozřejmě se to skoro nedalo jíst, bylo to bez chuti, jen slané a hodně pálivé. Řekla jsem si, že to jíst nebudu a nakonec jsem k obědu udělala obalovaný chleba ve vajíčku. Když přijel přítel z práce, nabídla jsem mu obalovaný chléb a říkala mu o nepovedeném obědu.

Řekl, že chce ten oběd, že má rizoto rád. Říkala jsem, že se mi nepovedlo, ale trval na tom, že chce ochutnat. Už když jsem před něj postavila talíř s "rizotem" divně koukal, ale do jídla se nakonec pustil. Snědl skoro půl talíře a pak řekl, že už nemůže. Já samozřejmě věděla, že se to nedá jíst. Druhý den jsem se rozhodla, že uvařím bramboračku a bramboráky, samozřejmě jsem neměla ani tušení, jak se bramboračka dělá a tak jsem volala mamce. Bramboračka se nakonec povedla a bramboráky také, díky mamince  - zkušené kuchařce. Každý den jsem zkoušela něco jiného, vždy, když jsem si nevěděla rady, byla samozřejmě na telefonu maminka, přítel si chválil dobré jídlo a já se zanedlouho pustila i do bábovky a koláče.

Vaření mě začalo hrozně bavit. Za pár měsíců ze mě byla celkem dobrá kuchařka, která uměla guláš, svíčkovou, polévky, dokonce knedlíky a nejrůznější zákusky. Přítel za těch pár měsíců nabral šest kilo, které pak pracně shazoval v posilovně.

Až po několika letech, kdy už jsme byli manželé mi řekl, že to rizoto tenkrát se nedalo jíst, ale že mu bylo hloupé ho odmítnout a tak prostě jedl a jedl...Dnes mne vaření velice baví, vařím pro manžela a teď už i pro našeho syna. Jaké by bylo vše jednodušší, kdybych tenkrát maminku poslechla a občas zavítala do kuchyně, když vařila.

Lipsas – čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10