Jedno moře, stovky rukou, tisíce vln...

Ten den nezačal nijak valně. Skoro bych řekla, že jsem se na pokoji probudila ještě před východem slunce. Jenomže, slunce stoupalo nahoru a moje nálada jen a jen šplouchnout a zasyčet do moře.

Jsou dny, kdy se nic nechce. Jen se zpátky zavrtat do polštáře a jen si tak ležet, litovat se, vzpomínat. A odpoledne naštvaně vstát a škodolibě se těšit, že večer neusnete, protože i ten další den bude blbec. A přitom je to dovolená, dovča, volno, vakace, klídek, pohoda!

S přítelem jsem se pohádala a tak mě čekal den na lehátku u bazénu. Ach jo. Vybírám si plavky a lituju, že jsem si nevzala do Tuniska ten starý kabát, co máme na chalupě jako povinnou výbavu kůlny se dřevem. Aspoň bych se nemusela co chvíli plácat po zadnici, jak mi na ni sedaly mužské pohledy.

K moři se mi nechtělo. Brala jsem ho jen jako věnec bílých hřív, co úplně marně útočí na náš pěkný hotýlek. A jak vidím hřívu, představím si koně, a když koně, tak mi svitne chlap. A jsem zase na konci provazu, který si mě omotává jako had, škrtí mi to krk a na prsou tlak, že bych mohla vozit turisty do přístavu jako milá, hodná prázdninová parní mašinka. Kdyby aspoň můj přítel, co klepal v noci na dveře jako hladový datel na ledničku, nebyl "pod parou"?

A pak si nechte takovou mořskou vlnu s bílou hřívou pěny projíždět na pláži mezi vašimi stehny, uchopit vás v pase, protéct mezi prsty... Měla bych pocit, že mi košíčky podprsenky nazdvihuje datel s táááákhle maličkýma očičkama a ze zobáku mu je cítit rum, kontušovka, čert, jalovcová. To jen v případě, že ten, kdo mi v noci žádostivě klepal na dveře, byl Dobrý voják Švejk.

Baví mě představa mojí oblíbené filmové scény, ve které je růžovoucí vzor i epigon všech českých, moravských i slezských válečníků svědkem svérázné alkoholové detekce u jednoho CaK četníka, co si ho přivedl myslím do Budějic na vodítku jako stájového pinče. I když toho pinče, měl zase někdo jiný. No nic, vlídná ruka Švejkova mě vypakovala z postele a studená sprcha přidala plácnutí po zadečku. Hlavu vzhůru holka a prsa vypnout! Jde se na tu pláž.

Snad ti mlsní seladóni od bazénu vyjeli na celodenní výlet do pouště, píchli, prasknul jim chladič, zlomila se poloosa a přivlečou se až za týden se zaprášeným mrtvým of roadem připnutým k postroji dvojice velbloudů s takhle masitými, lepkavými a smradlavými jazyky...

Bílé hřívy vln a lepkavé velbloudí jazyky se mnou sjely výtahem až do hotelové haly. Chystám se namířit si to k bazénu, když mě upoutá pestrý panel u recepce. No jasně, nabídka služeb pro zpříjemnění vašeho pobytu!

Můžete se vozit jako puberťačka za člunem na žlutém nafukovacím banánu, půjčit si čtyřkolku a za rohem zjistit, že nemáte benzin, vyjet si na trh za zcela originálními suvenýry co mají někde nenápadnou nálepku: Vyrobeno v Číně. Nebo můžete zkusit Thalassoterapii, hlásá velký modrý nápis. Thalasso, co?

Takhle dlouhý slovo mě fakt upoutalo. Prý Thalassa znamená moře a terapie, no to je mi jasný, jsem přeci chytrá holka z Čech. Sice mi při slově moře znovu naskočila asociace koňských hřív a mužských pohledů, co si beztrestně sedají jako mouchy na toho dobráckého tvora, co stejně nemá kam jít, protože má dovolenou a na práci jen šťavnatou voňavou pastvu.

Jenomže tam byly zároveň písmem krasopisným a úhledným vyvedeny sliby, které mě přesvědčily: Klid, relaxace, odpočinek, dobrá nálada, svěžest. Pro mě to bylo ono smutné dopoledne vědeckofantastická literatura. Ale co, zkusit se má všechno! Po zaplacení jsem pokračovala ve směru šipek do té části hotelu, kde jsem předtím ještě nebyla. A najednou šipky končily.

Za velkými dveřmi jsme slyšela hrát tichou hudbu s podmanivou zvláštní melodií. Pozdravím a ujímají se mě dvě krásné dívky, co by klidně mohly princeznovat v arabských pohádkách. Jsem odvedena do kulatého bazénu, po jehož linii se zřetelně vlní voda. Rozumím, mám jít do bazénu. Voda mi sahá skoro až ke krku. Přejedu si bříškem prstu po rtech. Slaná! Jsem tedy v moři, v moři, co si našlo cestu do srdce hotelu. Podle pokynů začínám báječnou cestu po obvodu kulatého bazénu.Všude pod vodou tuším trysky, ze kterých proti mému tělu útočí voda. Někde zlehka, jinde s úpornou naléhavostí a silou, šimrá to, hněte, hladí, tře jako nespočet jemných i pevných rukou masérů.

To jsme ještě nezažila. Přitom jsem tady sama. Tedy já a bazén plný mořské vody, nepočítám - li lázeňskou obsluhu. Uprostřed bazénu je malá ulička, kterou procházím, probíhám, abych ze všech stran čelila neskutečnému množství drobných vln na hladině i neviditelných proudů pod ní. Nakonec vytryskne proud i zde dna bazénu a tělo se mi vznáší na hladině jako na květu obří vodní květiny. Neviditelný mořský leknín a na jeho listu, květu si plavete, bez tíže, uvolněně a s rozkoší. Nebýt malého problému s dvoudílnými plavkami, které mě po útoku vodních trysek jaksi přestaly zahalovat, potvrdila bych, že voda, správně umístěná, směřovaná, zahřátá mořská voda má i hodně společného s erotikou.

Pokud tak zkusíte Thalassoterapii, moje doporučení zní určitě si vzít jednodílné plavky. Nejlepší varianta však je být nahá. Myslím si, že ani toto přání nebude po předchozí dohodě s personálem problémem. Potom, co na vás zapracují stovky rukou neviditelných maséru a s vaším tělem si pohrají tisíce mořských vln, posunete se k další metodě Thalassoterapie, kdy na vás voda padá z trysek jako z obří sprchy. A vy vystavujete té báječné tíze šíji, záda, ramena. Jedním slovem nádhera.

Více slovy úžasné, ukliďňující, utišující, uzdravující, stimulující. A to mě ještě čeká báječná masáž s krásně vonící a zahřívající emulzí. Neskutečný kontrast mezi tíhou mořské vody, která si hrála s mým tělem a jemnými doteky masérky. Její prsty jsou neustále v kontaktu s mojí pokožkou jako drobné vlnky. Hledají si směr na mém těle, vytvářejí pravidelné dráhy, aby za okamžik překvapivě změnily směr, spojily  se a znovu rozloučily s příslibem dalšího setkání hned na lýtkách, potom na dekoltu, na pažích, na konečcích prstů.

Po masáži klid a ticho. Ležíte na měkkém lehátku a jediným pohybem v místnosti vyplněné vůní a hudbou je slabý obláček, která se vznáší nad šálkem čaje. Jsem šťastná, klidná a odpočatá jako jsem už dlouho nebyla. Za oknem se právě k útoku na severoafrické pobřeží chystá zástup modrých jezdců na koních s bílými hřívami. Už si nepamatuji, jaká jsme byla před dvěma hodinami.

Vím však, jaká jsem teď. Dneska asi moje lehátko u bazénu zůstane prázdné. Až mě budete chtít najít, budu plavat v moři. Zkuste to také. A až si vypijete svůj šálek voňavého čaje,pochopíte, proč můj pozdrav z tuniské dovolené zní: Jedno moře, stovky rukou, tisíce vln.