Je tomu také pár let zpátky, ale často si vzpomenu na tento den, kdy jsem se svým, ještě malým synem cestovala k rodičům, kteří bydlí asi dvacet kilometrů od našeho města. Na autobusovém nádraží jsme nasedli do autobusu. Ve městě měl autobus ještě tři zastávky, možná čtyři, ovšem na té poslední stál mezi ostatními mladík, který zcela jistě nepocházel z vesnice, do které měl namířeno, jelikož by jej řidič znal...
 
    Tento mladík vyšel schůdky autobusu a řidič se zeptal, jak jinak:
"Kam to bude?"...
Sotva mladý muž odpověděl, řidič mu řekl, kolik má zaplatit, nebyl ovšem příliš dobře slyšet. Sice jsme seděli hned na sedadlech za řidičem, přesto mu rozumět nebylo.
      Mladý muž vytáhl z peněženky "tisícikorunu". Řidič na něj spustil..., to už bylo slyšet dobře..:
"No, na tak velký peníze nemám zpátky..., to si běž někam rozměnit, protože..., protože..., protože!" Mladík se jej´slušně zeptal:
"A jak tady dlouho budete stát?"
Řidič: "No jak - pojedu!"
     Mladý muž se rozhlížel po okolí, nevím, co se mu v tu chvíli honilo hlavou, jelikož co viděl kolem sebe? Nikde nic, trafika zavřená a obchod již také. Nebylo možné si bankovku rozměnit, leda by chodil od domu k domu.
     Všichni cestující v autobuse dělali, že tam nejsou, když se jich nahlas všech najednou mladík ptal, zda by neměli za tisíc korun drobné.
     To už jsem nevydržela! Sice jsem neměla ty "drobné za tisíc korun", ale zeptala jsem se, kolik potřebuje...  "Osm korun," odpověděl. Vytáhla jsem peněženku, vybrala osm korun a poskytla mu tím možnost vycestovat přibližně sedm kilometrů od našeho města.
     Po celou dobu se mladý muž choval velmi slušně. Moc mi děkoval, se slovy:
"Jste strašně moc a moc hodná, víte..., ale jakmile vás někde potkám, hned vám korunky vrátím!"
     Škoda, že jsem autobusem jela tenkrát k rodičům vyjímečně, jelikož bych nejraději tomuto panu řidiči platila cestu v haléřích.
     Tohoto mladého muže jsem od té doby neviděla, nebo o tom nevím, každopádně jsem ráda. Vzpomenu-li si na tento den, tak se ptám sama sebe, za kým to vlastně cestoval? No, určitě za nějakou slečnou, zamilovaný až po uši..., chtěl jí koupit určitě kytičku, ale v květinářství neměli peníze nazpět!!!
     Možná se již oženil, nebo ne...? Nebo jel jenom za kamarády? Kdo ví...