Na diskotéce se objevilo jen pár lidí. Tehdy jsem si říkala, že jsme měly být raději doma, protože sestra se bavila dobře a já jsem se nudila, řekla jsem si, že večer nějak přežiji a důležité bylo, aby se sestře líbilo. Stála jsem smutná u parketu a dívala jsem se na lidi, kteří tančili. Ráda si popovídám a mám moc ráda lidi, kteří jsou na tom stejně jako já.

Otočila jsem se k baru, kam přišel kluk, který si nechal u DJ zahrát píseň k narození dítěte a zrovna ten den tam oslavoval. Ani nebyl opilý a plynule komunikoval s ostatními. Usmál se a přišel za mnou. Chtěl mi objednat nějaké pití a tak jsem svolila a nechala si objednat nealko. Seznámil mě se svými kamarády. Pak jsme se šli podívat na připravený program. Ten večer byla módní přehlídka šatů pro různé příležitosti. To se mi moc líbilo.

Vyprávěl něco o svém životě a já jsem byla ráda, že jsem si popovídala. Nečekala jsem, že někdo úplně cizí za mnou přijde a začne vyprávět o sobě, o práci, kterou má moc rád, o koníčkách, které ho baví. Jeho kamarádi navrhli, že bychom se mohli dobře nasmát, třeba u kulečníku. No, řekla jsem si, to se budou spíše smát mně, že jsem nikdy v životě kulečník nehrála a budu tam stát a nebudu vědět, jak na to. V místnosti bylo hodně cizích lidí, kteří nahlíželi na ty, co hráli. Vybrali volný stůl a začali. Přišla řada na mě, celkem se mi to dařilo, ale mile mě překvapili, že se nikdo nesmál a vše vysvětlili, za což jsem byla moc ráda. Pak jsme ještě hráli šipky a to se mi podařilo vyhrát a já jsem byla ráda, že aspoň něco.

Ten večer hrozně rychle uběhl a nečekala jsem, že v tak milé společnosti. Večer skončil a odjely jsme domů. Už jsem ho nikdy neviděla.

Dal mi svou vizitku, kterou mám jako vzpomínku, ale nikdy jsem mu nenapsala a ani nezavolala. Doufám, že se mu vede dobře a ráda na ten večer vzpomínám.

Za každého kamaráda, kterého potkám, ať je to kdekoli, jsem moc ráda. Nezáleží, jestli se uvidíme ve vlaku, autobuse, u lékaře, v obchodě. Teď už vím, že pokud je mi někdo milý a rozumím si s ním, musím si vzít kontakt a třeba se někdy sejít.

Jednoho moc milého kamaráda jsem měla, vždy potěšil pěkným slovem, bohužel neměl to velké štěstí, aby se radoval ze života.

Ráda bych zase někdy potkala někoho zajímavého, s kým bych si mohla rozumět, kamarádů není nikdy dost a vždy zůstanou jen ti opravdoví, kteří jsou s námi, když  je nám nejhůře.

"Praví přátelé jsou jako hvězdy, nevidíš je pořád, ale víš, že existují."

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10