Každému, co jeho jest...

Moje maminka byla vždy velmi vitální člověk a dlouholetý dárce krve. Její „nulka“ zachránila mnoho životů. Když onemocněla, celá rodina ji podporovala, navštěvovala v nemocnici i doma. Ani na nemocničním lůžku ji humor neopouštěl.

Snažila jsem se jí pomoci bylinkami, vitamíny, a také jsem jí slíbila, že jí zajdu do hor na léčivou vodu. Byl leden, popršelo, a pak to zmrzlo. Kombinace na zabití. Hora, kde vyvěrala voda, byla celá z ledu. Doprovod k pramenu mi dělal mladší syn. Ten mi výstup rozmlouval, ale nedala jsem se. Po nesčetných pádech jsem se konečně vyšplhala k cíli cesty. Modlila jsem se za maminčino zdraví, zapálila svíčku u oltáříku.

Cesta zpět byla ještě horší. Celá domlácená a poškrábaná jsem sjela po zádech dolů. Pořádně jsem se praštila do hlavy a kostrče. Ale vodu v kanystříku jsem nepustila. Doma jsem se po večerní koupeli prohlížela, kolik ran mám na těle z toho těžkého výstupu. Nikde jsem nenašla ani skvrnku nebo podlitinu, cítila jsem se zcela svěží a odpočatá...

Maminka s námi zůstala skoro rok. I za ten jsme vděční a nikdy na tuto hodnou a laskavou ženu nezapomeneme.

Bohužel se rok po její smrti stala příhoda, ze které nám není dodnes dobře. Když usedl hrob, tatínek koupil krásný náhrobek. Do dvou měsíců od usazení je nějaká „hyena (-ny)" ukradly. Táta podezříval firmu, která jej osazovala velice ledabyle, asi se připravovali na krádež. Ve stejnou dobu zmizelo ze hřbitova hned několik pomníků. Ani policie nic nevyšetřila. Ale jak se říká, Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Rodinu, která firmu provozuje, postihlo několik krutých „ran osudu“.

Maminčin hrob byl rok jen s dřevěným křížem, ale táta se nemohl na tu spoušť dívat a dnes už má maminka na hrobě krásný nový náhrobek, samozřejmě od jiné firmy!

Bertice - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10