Když kojení nestačí...

Každý den se na čerstvé i budoucí maminky valí spousta letáků a informací o tom, jak je kojení důležité pro imunitu a další vývoj dítěte. Každá maminka si přeje kojit co nejdéle, ale co když to zkrátka nejde?

I já jsem jako novopečená maminka měla takové představy. Rozkojila jsem se ještě v porodnici a můj Gábísek pil mlíčko hrozně rád. Ze začátku vyžadoval kojení asi po třech hodinách ve dne a po čtyřech v noci, ale jakmile ho přešla novorozenecká žloutenka, byl schopný papat co hodinu a to i v noci.

Stalo se, co se stát muselo. Hlavně v noci, rozespalá a unavená, jsem si nedávala na kojení pozor a brzo jsem si vysloužila rozkousané a rozžužlané bradavky. Bolelo to strašně, ale zatla jsem zuby a kojila dál, ovšem s nemalou pomocí mojí tchýně (díky mamko), která trpělivě rovnala Gábískovu pusinku na to správné místo a učila mě kojit vsedě, protože to v porodnici nestihli.

Ale když byly Gábískovi dva měsíce, přišla další rána. Pan doktor mi při preventivní prohlídce řekl, že Gábísek nepřibývá, že mám asi málo mlíčka. Když jsem mu ukázala mokrý flek na tričku, přehodnotil svou diagnózu na řídké mlíčko. Není prý divu, když je Gábísek takový cvalík. Vyprosila jsem si ještě týden. Ve dne jsem kojila co půl hodinu, v noci po hodině. Nehodlala jsem to vzdát. Třeba jen Gábísek nepapá dost zadního mlíčka, které je tučnější.

Ale všechno bylo marné. Já byla zbitá jak pes, domácnost neuklizená a Gábísek neustále řval hlady. Nechala jsem si tedy předepsat Sunar. Dodnes panu doktorovi moc vděčím za to, že si na mě našel chvilku a vysvětlil mi, že se to zkrátka někdy stane, když jsou děti hodně velké a hodně hladové, a že za to pravdu ale opravdu nemůžu.

Začala jsem tedy střídat kojení s lahvičkou Sunaru. V lékárně se na mě sloužící magistra dívala jako na vraha, když jsem chtěla krabici Sunaru pro dvouměsíční dítě. „No jo, to jsou ty dnešní slepice, místo, aby kojily, tak si běhaj po zábavách,“ svěřovala se své kolegyni ve vedlejší místnosti, když myslela, že to neslyším. Bylo mi do breku, zaplatila jsem a utekla. Naštěstí doma mi manžel navrhl (po tom, co jsem se mu vybrečela na rameni), že bude pro Sunar chodit sám.

Gábísek byl z nového papání zcela zjevně nadšen. Přestal neustále plakat a za pár dní se poprvé usmál :- Začal se zajímat o hračky a v noci se budil až po třech hodinách. Ovšem u prsu se mazlil rád, někdy i třičtvrtě hodiny.

Nakonec jsem kojila s přikrmováním do šesti měsíců. Dodnes jsem moc ráda, že jsem se nechala od pana doktora přemluvit.

A milé maminky, jestli je mezi vámi některá, která by také chtěla moc a moc kojit, ale nemůže, doufám, že jí můj příběh aspoň trochu utěší a uklidní, protože není tak moc důležité, čím své děťátko krmíte, ale to, že ho máte ráda.

Notburga

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout