Když tanečnice nemá svůj den

Jestli jste si až dodneška mysleli, že být orientální tanečnici znamená jen obléct se do krásného kostýmu, ověšet se šperky a tajemně se usmívat, nedá se nic dělat. Budu vás muset vyvést z omylu. A velkého…

Ten týden začal vlastně docela nevinně. Čekalo mě pár akcí, nějaké oslavy a tak. To víte, dneska je strašně moderní pozvat si domů orientální tanečnici a pobavit všechny přítomné pohledem na do rytmu se pohybující tělo a haldu cingrlátek.

Moje první vystoupení bylo hodně ovlivněné tureckým stylem - kostým se spoustou třásní a hlavně nezbytný velký závoj. Slavnostní výzdoba se tvářila vcelku nevinně, ovšem jen do té doby, než se mi za jednu z ozdůbek závoj zachytil a ne a ne se pustit. No co, pro štafle si nepůjdu, řekla jsem si, co nejroztomileji se usmála a pokračovala v tanci bez závoje, který se rázem stal netradiční ozdobou místnosti. Co na tom, že se při tureckém stylu závoj vůbec neodkládá? Osobně si myslím, že to ta nebohá ozdůbka prostě jen nevěděla :-)

O dva dny později jsem zase vystupovala se špetkou arabského folkloru. Nezbytný penízkový pás samozřejmě nesměl chybět. A právě tady byla ta zrada. Můj oblíbený penízkáček, ze kterého v životě nespadl ani penízek, se rozhodl vynahradit si ta léta odříkání. Takže se každou chvíli ozvalo žalující "cink!" K velkému pobavení publika, samozřejmě... A já? Já se jen usmívala a přála si, abych ve finále nevypadala jako oškubaná slepice. A ty penízky? No věřte nebo ne, ale všechny si odnesli přítomní pánové jako suvenýr - k velké nevoli svých manželek, samozřejmě :-)))))))

Notburga

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10