Brdy jsme navštívili již mnohokrát; pro své hluboké lesy, množství značených turistických cest i dobré dopravní spojení jsou ideálním prostorem pro turisty, cyklisty i trampy všech kategorií.

Pokud máte zájem, můžete si dohledat článek o Skalce nad Mníškem, o Třemošné nebo o Padrťských rybnících. Dnes vyrazíme na místo zvané Knížecí studánky.

Výchozím bodem je židovský hřbitov v Azalkové ulici  na návrší Větrník na okraji Dobříše. Nejstarší dochovaný náhrobek je z roku 1650. Po roce 1985 bylo z části hřbitova vybudováno sportovní hřiště.

Od židovského hřbitova se vydáme přes pole rovně k lesu po modré turistické značce k rozcestí Na Větrníku. Dále jdeme lesem 4 km k Voznici, kde je na křižovatce značených cest turistické odpočívadlo.

Následujeme zelenou značku, která míří na Knížecí studánky. Čtyři kilometry jdeme po přímé asfaltové cestě a téměř litujeme, že jsme si nevzali kola. Tento úsek je poněkud jednotvárný, ale obdivujeme mohutné modříny, které lemují trasu. Jsme zde z jara, takže v příkopu při cestě září malá žlutá sluníčka podbělu.

Konečně přicházíme k hájovně Knížecí studánky. Samotnou studánku najdete snadno, když těsně před hájovnou odbočíte pár desítek metrů vpravo, na cestu vedoucí na Stožec.

Knížecí studánky jsou důležitou turistickou křižovatkou, i zde je k dispozici dřevěné turistické odpočívadlo. Hezky opravená hájovna je pak zajímavá tím, že se zde točily některé záběry z Kachyňova filmu Sestřičky (1983), např. scéna, v níž při komplikovaném porodu ženy hajného Krákory posílá Babi (Jiřina Jirásková) mladou sestřičku Marii (Alena Mihulová) na lyžích pro pomoc.

Od hájovny klesáme lesem po žluté turistické značce, která nás dovede k rozcestí Pod Židovským paloukem. Na rozcestí se napojíme na zelenou turistickou značku vedoucí kolem obory Aglaia.

Aglaia byla jednou z charitek, což jsou v řecké mytologii bohyně půvabu a krásy. Bývají znázorňovány ve trojici jako tři grácie.  Nejspíše se vám, stejně jako mně, vybaví Tři Grácie, respektive jejich chrám z Lednicko-Valtického areálu. Jak se ale řecká bohyně dostala do brdských lesů?

Jméno Aglaia (Aglája) dal  jednomu z brdských vrchů i oboře Jeroným (Hieronymus VII.) Mansfeld  podle své ženy, maďarské hraběnky Aglae  Festetics de Tolna, s níž se roku 1865 oženil. V rozsáhlém anglickém parku byla vysazena jedle douglaska, borovice vejmutovka, vznikla  obora s chovem jelení a dančí zvěře.

Plocha obory se postupně měnila a některé její části zanikly, např. část určená pro černou zvěř. Její dnešní podoba pochází z 20. století, uvádí se rozloha 515 hektarů.

Po roce 2000 byla část lesů včetně obory Aglaia vrácena v restituci rodině Colloredo-Mannsfeldů.

V této souvislosti za zmínku jistě stojí fakt, že rod Colloredo-Mansfeldů v minulosti vlastnil nejen zde rozsáhlé lesní porosty, na nichž hospodařil s velkou osvíceností a zodpovědností a jejich pokrokové myšlenky se staly  vzorem pro lesnické hospodaření v českých zemích.

Popisovaná vycházka je dlouhá 15 km, počítáno od židovského hřbitova. Podle způsobu dopravy musíme ještě případně připočítat cestu od nádraží apod. Hřbitov se nachází cca 1,5 km severně od  dobříšského náměstí.

Trasa vede převážně po zpevněných nebo asfaltových cestách, takže by se dala projet i s kočárkem nebo na kole. Pro cyklisty může být základem delší trasy, je zde hustá síť značených i neznačených cest, které k tomu přímo vybízejí.

Výlet lze také spojit i s návštěvou zámku v Dobříši. Jak jsem zmínila už v článku Za Karlem Čapkem do Strže, v minulosti byl dobříšský zámek využíván jako Domov spisovatelů, v roce 1998 byl vrácen původním majitelům. Můžete tak celoročně navštívit zámeckou expozici i park.