Krásný den na svátek

Stejně jako loňský rok jsem se domluvila s kamarádkou, že se vypravíme vlakem do nedaleké vesnice a uděláme „ naše kolečko“, popovídáme si a užijeme si pěkně letošní svátek - svatého Václava.

Slíbila jsem jí, že jí ráno zavolám, a tak jsem jí po probuzení a přípravě na výlet zavolala. Dohodly jsme se, že ji vyzvednu a vyrazíme společně na vlak.

Vlak byl na nástupišti již přistaven a tak jsme usedly a čekaly na odjezd z Hlavního nádraží. Když jsme si sedaly, upozornila jsem kamarádku na odkládací prostor, který byl docela nízko, aby se při rychlém vstávání neuhodila do hlavy. Chvilku jsme seděly a pak si začaly prohlížet fotky v mobilu. Kamarádka mi navrhla, ať si k ní přisednu. A to jsem neměla dělat. Jakmile jsem vstala, ucítila jsem náraz hlavy na ten odkládací prostor. Kamarádka se začala smát a prohlásila: „Já ti to pofoukám, aby tě to nebolelo.“ Sice to byla pěkná rána, ale hlava byla v pohodě, a ani mi nevyrazila boule. Tak jsme se pak měly cestou čemu smát.:-)

Na místo jsme dorazily kolem 10. hodiny ranní a cestou se pěkně měnilo počasí. V Praze bylo slunečno a v Chuchli zase strašná mlha, chladno a zataženo.

My jsme však jely ještě o kus dále. Když jsme vystoupily, cítila jsem chlad, ale asi po půlhodince na nás vykouklo sluníčko a to nám dělalo společnost celou dobu našeho výletu.

Cestou jsme probraly naše starosti, ale i radosti, potkaly jsme maminku se dvěma dětmi, na kolech, a když jsem slyšela, jak maminka tomu malinkému klučinovi říkala, že má jet po chodníku a oni že pojedou po silnici, tak malý nesouhlasil. Vmísila jsem se jim do řeči a malému řekla: „To máš přece lepší jet sám po chodníku, ten chodník je jen pro tebe a maminka se musí dělit s auty na silnici.“ Malý na to hned přikývl a dokonce mi i odpověděl. Když jsem se pak otočila, jak si to šine sám přes chodník, měla jsem z toho uvnitř sebe radost.

Asi v půlce cesty jsme došly k Berounce a sedly si na lavičku u chatové oblasti. Najednou jsem slyšela nějaké kňoukání, když jsem se otočila, spatřila jsem psa (bylo to bojové plemeno), jak nás pozoruje a asi jsme mu i dělaly chutě našimi houskami se salámem a sýrem.
I přes jeho žebrání jsem se neodvážila mu kousek hodit, aby si dal s námi. Co kdyby na nás vyletěl jeho majitel? Tak jsem to neriskovala. Dojedly jsme a šly pomalu zpět na vlak do Prahy. Cestou jsme stihly probrat vše, co jsme chtěly a ještě jsme stihly lahodnou kávičku u mě doma.

No, nebyl to krásný den na svátek, kdy většina z nás nemusela do práce?