Bylo mi 15 a něco k tomu. Ukončila jsem devítiletou docházku
na základní škole a začala objevovat dosud neobjevené: diskotéka, čundry,
bary... Začala jsem chodit ven s partou mého staršího bratra, která měla asi 15
členů a z toho pouze dvě slečny - dvojčata.
S partou jsem si rozuměla téměř ve
všem, začala jsem s nimi jezdit na výlety, fotbalová utkání nebo třeba k vodě, prostě všude. Po krátké době mi padl do oka
kluk, který byl jeden z nejstarších ve skupině a jmenoval se Ivo. Po měsíci otrkávání a škádlení už nás všichni brali jako
pár a my jim to nehodlali vyvracet, spíš jsme si to jenom potvrdili.
Bylo mu 20, byl milý, hodný, sympatický, pracovitý... Ovšem ne moc pozorný. Ze
začátku jsem na to nějak nebrala ohledy. Vlastně jsme spolu byli pořád, ale v
rámci party. Kdykoli jsem jela na diskotéku, kam nejela většina, držel se
skupiny. Po roce a pár měsících jsme se
rozešli, tak nějak mi začalo vadit, že jsou mu přátelé důležitější než láska, a
že mě pořád nebere jako přítelkyni, ale jen jako kamarádku. Asi jsem v té době
pořádně nevěděla, co od vztahu a svého přítele vlastně chci.
Ale za tu dobu, co
jsme byli spolu jsme zažili spoustu zábavy. Měli a máme podobný, ne-li
stejný smysl pro humor a jsme pro každou "špatnost". I když jsme se
rozešli, zůstali jsme velice dobrými přáteli a nebýt jeho další přítelkyně a
mého dalšího přítele, jsme jimi do teď. Po
nějaké době jsme dokonce museli zbytku party vysvětlovat, že už spolu opravdu
nechodíme. Slova typu: Říkala jsi, že už spolu nechodíte apod., byly na denním
pořádku a někteří nám stejně nevěřili a mysleli si, že to děláme jen
"naoko". V tomto vztahu se neodehrály žádné podstatné věci,
ovlivňující můj další láskyplný život. Snad jen pokus o sex. Ano, pokus. Byli
jsme z toho oba tak nervózní, že se nám to nepovedlo. Ale jelikož jsem v té
době ještě nevěděla, o co přicházím, nechala jsem to plavat, v časopisech Bravo
a spol. píšou holky pořád takové zážitky, tak co. Výjimka nejsem.
Náš úžasný kamarádský vztah trval další tři roky. Jenom už jsme se díky mému
žárlivému příteli méně často setkávali.
A po třech letech, kdy i on našel tu
pravou, jsme se přestali vídat téměř úplně. Z něho se stal
"podpantoflak", od ní nesmí na krok a kdykoli jsme chtěli prohodit pár
slov, byla v okamžiku u nás, aby jakýkoli rozhovor překazila. I ona žárlila.
Ale není se čemu divit, vždy když došla v partě řeč na dovolené a další
zážitky, velice často se vyskytovala naše dvě jména pohromadě. Asi se bojí, že
ho budu chtít zpátky. Nebudu. Ale ona to asi nepochopí, já se jí to nesnažím
vyvracet a Ivo toto téma asi obchází, aby nevyvolával hádky. Zatímco oni už
jsou přes tři roky spolu, já další vztah po třech letech ukončila. Ale o tom
vám povím příště a myslím, že se divit nebudete. Rozhodně ne nad důvodem
rozchodu.
A jinak naše parta už se rozrostla na počet přes třicet lidiček. Trávíme spolu silvestra, slavíme narozeniny a velikonoce, jezdíme (i když ne všichni) na dovolenou, na víkendy a pořádáme pro sebe různé akce různých žánrů. Ať už je to koncert, diskotéka, pálení čarodějnic, víkend na ukončení prázdnin, který pořádáme i přesto, že už nikdo z nás do školy nechodí... Nedávno jsme už byli i jednomu páru na svatbě. Mám je všechny moc ráda a nechci je nikdy ztratit. Asi to zní banálně, ale je to tak.
Seboosis – čtenářka
Chytrážena.cz