Léčivá moc břišního tance

Světla v sále se ztlumí. Do úderů bubínků, které vévodí rytmické orientální hudbě, nastupuje několik tanečnic, aby na podnikovém večírku předvedly své umění.  Zatímco ženské publikum hodnotí pestrobarevné blýskající kostýmy tančících umělkyň a taky skutečnost, že vedoucí taneční skupiny nelze zrovna označit za štíhlou dámu, mužského diváka napadají myšlenky, že tyto zajímavé taneční kreace, při nichž se spoře oděné dívky s odhaleným břichem tak pěkně kroutí a natřásají, byly vynalezeny nejspíš proto, aby obšťastňovaly nějakého zhýralého boháče zašlých zlatých časů…

Při letmém pohledu do dějin břišních tanců by muži ale byli zklamáni: Nejenže tanec vymyslely ženy, ale také byl určen výhradně ženám. Prostě ženy ženám. Kvůli starověké kultuře, která  obě pohlaví oddělovala, bychom se nejspíš ani příliš  nemýlili, kdybychom si představili na dveřích starověkých chrámů, kde břišní tance pravděpodobně vznikaly, cedulku s nápisem: „Mužům vstup zakázán“. O přesném místě vzniku břišních tanců a jejich hlavním účelu se vedou spory, jisté je jen to, že tanec má svůj původ na Blízkém Východě, případně v severní Africe, a že ženám, které ho provozují, odpradávna pomáhal a stále pomáhá v typicky ženských záležitostech.

Někteří odborníci soudí, že tanec původně sloužil jako příprava na porod. Kroužívé pohyby – tzv. osmičky – totiž významně posilují pánev i břišní svaly. Matky, které v minulosti měly těžký porod, a začaly se proto namísto aerobiku věnovat břišnímu tanci,  vydávají svědectví o jeho posilujících účincích, které se projevily při následném porodu, kterému taneční cvičení předcházelo. Ženy, kterým zase tanec pomohl stát se vytouženou „těhulinkou“, ho někdy nazývají „Vábení čápa“.

Účinky na psychiku

Břišní tanec nepomáhá jenom tělu,  neméně významný je jeho léčivý vliv na ženskou psychiku. Tanec přináší radost a radost příspívá k zvýšení energie a harmonizaci jejího proudění v těle. Největším přínosem je ale nárust sebevědomí a odstranění společenského ostychu. Žena, která se zdokonaluje v tanečních kreacích, si  začíná více uvědomovat nejenom svou schopnost zvládat náročné umění, ale hlavně poznává, že je krásná.

Ostychu ji zbaví nejen nové sociální kontakty, které získá v přátelském společenství ostatních tančících žen, ale také  veřejné vystupování před diváky. Překážkou není ani to, když je tanečnice trochu při těle, naopak, umění  tance lépe vynikne na kyprých tvarech a výraznějším břichu. I tohle jsme si uvědomili při sledování vystoupení. Uzdravující síla orientálních tanců, tohoto léku prověřeného staletími,  byla prokázána nesčetněkrát. Působení muziky a tance také dokázalo řadu žen zbavit následků traumatu. Z hlubin deprese přivádí ženy k lepšímu sebehodnocení, pozitivnějšímu pohledu na sebe, zkrátka k zdravějšímu a silnějšímu já.

Svědectví vyléčené ženy

Nedra Bashira, která v současné době vede newyorskou Bellydance Association na podporu orientálních tanců, vydává svědectví o tom, jak léčivá moci tance zasáhla do jejího života. Nedra Bashira byla obětí hrubého zacházení ze strany manžela. Když ho zavřeli, ocitla se sama s dvěma malými dětmi. Po dlouhá léta se utápěla v depresích. Cítila se nesmírně slabá a bezmocná, pochybovala, jestli ještě někdy dokáže v životě milovat.  Přidaly se i  pocity viny, že se svým manželem po dlouhá léta nechala takto manipulovat. Bránil ji v přístupu k věcem, které měla ráda, stýkat se s lidmi, které milovala, dokonce ji uzavřel před jejím vlastním já. Stala se prázdnou skořápkou.

Aby unikla agresivní depresi a neustálé bolesti, zkoušela hrát hudbu, cvičit jógu… Jednou šla kolem tanečního studia. V té době stěží opustila dům, aby někoho navštívila. Nervózní ji činilo už jen to, když se měla objevit před jinými lidmi. Už ji ani nezajímalo, jak vypadá, cítila se mizerně, ale přesto jí něco říkalo, aby vstoupila dovnitř. Učinila tak – a od té chvíle byl její život změněn. Tanec ji uchvátil od prvního okamžiku a nemohla se ho nasytit. Nyní je přesvědčena, že to byl tanec, co uzdravilo její duši, mysl i tělo, co jí pomohlo zbavit se deprese a dostat se do blízkosti druhých lidí. Také po fyzické stránce byla donucena otevřít oči a všimnout si, jak je krásná, navenek i uvnitř.

Nenávist a ošklivost, kterou pociťovala vůči sobě jako následek svého zraňujícího vztahu  s manželem, zmizely. Změnila se v silnější osobnost, uvolněnou, povzbuzenou, uzdravenou.  V současné době nejenom uči a předvádí tance, ale pomocí taneční terapie pomáhá obdobně postiženým ženám.  Tato uzdravená žena tvrdí,  že život bez radosti je prázdný. Radost ale nemůžeme hledat  v jiné osobě. Abychom ji mohli sdílet, musíme ji nejprve nalézt v sobě. 

Autor:  Richard Gilík

Zdroj: Břišní tance.stoklasa.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout