Je mi líto, když denně procházím mezi lidmi na ulici, kteří nemají práci, lásku ani domov. Nemají střechu nad hlavou, neví, co je to teplo rodinného krbu. Sedí na ulici sami, s potulnými psy, s krabicí vína v jedné a plechovým hrnečkem na peníze v druhé ruce.

Vždycky přemýšlím, co se jim mohlo v životě stát, že spadli až na úplné dno. Jak se tam dostali, kdo jim k tomu pomohl? Můžou se ještě někdy začlenit do normálního života? Do pracovního procesu? Věřím, že osudy všech bez domova nejsou shodné. Někteří si za svou současnou situaci mohli sami, některé poslaly na dno peníze, nešťastná láska, nemoc nebo jiný důvod. Lidé jen bezmyšlenkovitě prochází kolem nich a málokdo se zastaví, aby je alespoň dobrým slovem nebo nějakou tou korunou potěšil.

Ano, taky si kladu otázku – jak mám na takovém člověku poznat, zda si za svou současnou situaci může sám či ne? Ubytovny pro bezdomovce jsou plné. Mnozí se ubírají k zoufalým činům, jen aby si poseděli pár hodin na vyhřáté policejní služebně. Někteří nocují na nádražích, usínají přikrytí novinami. Jezdí autobusy či tramvajemi na konečnou a zpět – dokud je řidič nevyhodí ven na mráz. Jak můžou přežít v mínus dvaceti stupních, to je mi skutečnou záhadou. Neustále slýcháváme, kde a kolik takových zoufalých lidí umrzlo, kolik se jich navzájem zavraždilo… Jsou to smutné statistiky.

Ale jak máme pomoct? Řekněte, jak? Náš stát má miliardové dluhy, politikové si jezdí v nejnovějších autech, vlastní nejluxusnější vily a o lidech bez domova snad nemají ani potuchy. A co my - průměrní občané, kteří máme kde bydlet, co jíst… Můžeme si ještě dovolit „sponzorovat“ lidi bez domova? Na jednu stranu je pěkné udělat nějaký dobrý skutek, na stranu druhou i mezi bezdomovci se najdou lidé, kteří si peněz vážit nedokážou a pokud nějaké vyžebrají, utratí je za krabicové víno, v horším případě okenu.

Ano, zní to nechutně, ale bohužel je to tak. Kdo mi však odpoví na otázku, jakým způsobem může člověk spadnout až na samotné dno a skončit na ulici? Jak může ze dne na den přijít o všechno? Ztratit rodinu, majetek, zázemí… Bohužel, je taková doba. Doba korupcí, nespravedlnosti, chudoby, a lidé se také změnili. Jestli bude jednou líp… kdo ví, bohužel tomu už moc nevěřím. Ale naděje umírá poslední…

Simbelmine
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout