Psal se rok 1990 a já jsem trávila dovolenou tehdy ještě v SFRJ v krásné turistické osadě Podaca. Užívala jsem si plavání, procházek i krásných dvou delfínů, kteří skoro každé ráno připlouvali až k břehu blízko recepce u apartmánů.

Po několika dnech jsem se k nim mohla přiblížit velmi blízko, což bylo báječné, ale v přítomnosti dalších přihlížejících při přiblížení někoho jiného rychle odplouvali. Sami místní mi říkali, že nepamatují, že by delfíni k sobě někoho někdy takhle blízko pustili. Pro mne je to dodnes nádherný a nezapomenutelný zážitek. Bohužel po válce v této zemi jsem pak již tyto dva delfíny v této lokalitě na Jadranu nikdy neviděla. To léto to ale nebyl můj jediný zážitek, další jsem zažila jen o několik dnů později.

Léta mne lákalo si vyzkoušet dnes již tak oblíbené vodní lyžování, a tak když jsem viděla lyžaře, jak si to krásně sviští po mořské hladině a užívají si lyžování, definitivně jsem se rozhodla, že to také zkusím. Známí mi tedy pomohli nasadit vestu i lyže, vše mi vysvětlili, jak a co mám dělat a já se pokusila o svůj první start, při kterém jsem se během několika sekund ihned až skoro po krk potopila.

Ten správný a dobrý start se mi podařil až při mém cca pátém pokusu a já si začala užívat mého prvního vodního lyžování. Známí, když viděli, že mi to dobře jede, tak se po několika minutách rozjeli s člunem dále od břehu a já si užívala moře, výhled na pobřeží a měla obrovskou radost, že se mi povedlo se na lyžích udržet a nepadat. Ovšem až do chvíle, než jsem se podívala při jízdě mírně za sebe a na mořské hladině se na několik minut vynořila a zaleskla dle mého žraločí ploutev, která je jiná než mají delfíni a kopíruje moji cestu na lyžích. Byla sice kus ode mne, ale v tu chvíli jako by ve mně vše úplně zamrzlo a jen si pamatuji, že jsem se křečovitě držela tyče před sebou a myslela na to, že teď se nesmím pustit a potopit se do moře a přála jsem si být co nejdříve z vody ven.

Chvíli trvalo, než ji zahlédli i známí ve člunu a obrátili člun směrem k pobřeží. Po doplutí se mne sice snažili přesvědčit, že to byl určitě jen delfín, a pokud by to byl zatoulaný mladý žralok, kterého tam už roky nikdo nezahlédl, že toho se obávat nemusím, že ten kouše jen ruce a nohy - to dělali legraci, ale jelikož jsem na moři jako doma, tak se jim to přesvědčit mne moc nepovedlo, uvnitř vím, že to delfíní ploutev nebyla.

Pro ten den to bylo mé první a poslední lyžování, ale před odjezdem jsem se přeci jen ještě jednou na lyže odvážila, ale v jiném místě a jen poblíž pobřeží. Vodní lyžování mám moc ráda a mohu ho všem jen doporučit. Zážitků to léto bylo více, ale o dalších zase někdy příště.

Přeji všem krásné a na zážitky bohaté léto.