Mé setkání s léčitelem

V životě se někdy přihodí, že je člověk  nespokojený s výsledkem péče o jeho zdraví  odbornými  lékaři a hledá pro sebe jiné cesty k uzdravení. Hodnotím to podle sebe, ale určitá skupina spoluobčanů, kterým se nechce pracovat, si klidně trénuje chození s hůlkou a  když si myslí, že je nikdo nevidí (jako třeba já za oknem), tak běží jako laňky a přece na to i důchod vykulhají.

Náš syn se stále počurával a to hlavně, když spal.  Spal velice tvrdě, ať už ve školce, nebo doma. Když už bylo zřejmé, že by se tak dít nemělo, nastoupili na řadu lékaři.  V našem městě byla poradna, vedená velice dobrým lékařem  ze sousedního města, kde pracoval jako primář dětského oddělení  se specializací na problémy pomočování dětí.  Po všech procedurách a metodách  včetně aplikace přístroje s čidlem na mokro, který jej měl probudit, se nic nezměnilo.

V té době šla v našem kraji  pověst  o úspěšném  léčiteli, který musí být zaměstnaný (tenkrát musel každý mít zaměstnání), ale ve svém volnu se věnuje léčení nemocných, kde prý dokázal  dotykem  rukou stanovit  diagnozu  a buď  nemocného poslal k lékaři na zákrok, a věřte nebo ne, lékaři jej uznávali a nebo mu nějakým způsobem pomohl   sám.  Protože platby nebyly možné, tak přijímal alkohol, bomboniery (tyto pak prodával v místním obchodě, jak  jsem  slyšela) a jiné naturálie.

Alkohol neprodával, ten konzumoval sám (jestli s někým jiným, to nevím). Když už bylo trápení syna velké, hrozně se za to styděl, tak jsme se rozhodli  navštívit tohoto léčitele.  Podle informací jsme vezli nějaký alkohol  a v jeho garáži předělané na čekárnu jsme čekali s mnoha jinými na přijetí.  Zde jsme se dozvídali o návštěvách těchto pacientů s líčením jeho úspěchů  i počtem vykonaných návštěv.

Zrovna počet těch návštěv mě moc neohromil, neboť mě napadlo, jestli  má vůbec  význam k němu tak dlouho chodit.  No abych nenapínala, dočkali jsme se přijetí, popsali jsme náš problém, ale léčitel asi nebyl  ve formě, protože jeho zrak se neustále stáčel  přes celou místnost  k odkládacímu stolku, aby se podíval, co jsme mu přinesli. Nevím, jestli ho to neuspokojilo, ale jeho slyšení  nás tedy od dalších návštěv  zcela jistě odradilo, protože nám neřekl nic.

Náš problém dál s námi existoval, když do našeho města dorazil léčitel, který léčil houfně v sále a při vstupu  na jeho představení (kam jsem manžela nedostala, tak jsem šla jen se synem) se vybíralo vstupné 50,- Kč a dostali jste obrázek (dnes se tomu musím usmívat), který měl magickou moc, spočívající v tom, že se přidržel v místě na těle, kde byl nějaký zdravotní problém (asi víte, kde si jej syn držel) a s tím, že bude umístěn (tedy obrázek) na nočním stolku u postele a dotyčná  ikona se bude na vás dívat, měla  vyléčit všechny neduhy světa. Nám tedy obrázek  nepomohl, asi jsme tomu málo věřili.

Pak jsem se dostala do zdravotních potíží sama. Nejdříve jsem si namohla na stavbě obě zápěstí  tak, že jsem udržela pero bez brnění asi minutu a později  se mi k tomu ještě  zvrtla noha a já cítila při každém našlápnutí  bodavou bolest v kotníku. Jako racionálně uvažující osoba jsem zašla k ortopedovi  a ten ani nechtěl slyšet o nějakém zvrtnutí  a hned mi hlásil, že se mi propadá klenba, a tudíž musím mít poruchy menstruace - neměla jsem a po deseti  procedurách ve vířivce jsem měla být vyléčená – nebyla jsem.

Zdravotnictví mě zklamalo na celé čáře a tak mě dohnalo  opět k léčitelovi.  Vydali jsme se celá čtyřčlenná rodina na výlet  do nedaleké vesnice, kde se měl  údajně nacházet.  Ani  jsme to dlouho nehledali, velká cedule nás nenechala na pochybách, že jsme na místě.  Jako čekárnu měl chodbu s lavicemi  a než jsme se dostali na řadu, tak už jsme věděli, že  je  masér  a za tyto služby, pokud je poskytne, bere honorář 50,- Kč  a za léčitelské rady nic. 

Celá rodina šla do jeho  místnosti  a bral nás jednoho  po druhém. Šla jsem hlavně já  se svými ortopedickými  problémy a na brnění rukou mi řekl, že buď to bývají „ucpané karpály“ nebo blok na  krční páteři. Hned provedl  uvolnění  bloku  na páteři a  napsal  recept  na uvolnění, který  jsem použila na vlastním těle  o několik let později  i na tzv. housera. Pokud by někdo chtěl vyzkoušet –  aplikuje se po dobu potíží.

Podusí se 20 dkg nakrájené cibule s 5 dkg anýzu a 2 lžícemi vody asi 10 minut a tato směs  se dá na plátěný hadřík  (hned po uvaření)  a přiloží se na  místo bloku na páteři. Pokryje se to igelitem, aby se to zapařilo, a ručníkem. Pokud to hřeje, tak  se to nechá  působit.
Potom se provedou jednoduché cviky.

Když je blok mezi lopatkami, tak si  stoupneme mezi dveře, rozkročíme  se a rukama se opřeme  do zárubní a pomalu se do nich tlačíme a pohybujeme se dopředu a dozadu (jako kliky ve stoje). Pokud je blok v kříži, tak si stoupneme  do mírně rozkročeného stoje a pomalu článek po článku se předkláníme, až se rukama dotkneme země a zase se pomalu  narovnáme. Tyto cviky provedeme několikrát.

K tomu je doporučená dieta hodně pít a hlavně se vyhnout pivu  a syceným vodám a limonádám, dobré je užívat vitamín B Pangamin.

Přežila jsem to a bez prášků  od bolesti  jsem byla do týdne v práci.
Na kotník  jsem dostala  návod na směs bylin a tvarohu  a moje potíže  do týdne zmizely. Návod jsem po velkém vychvalování dala i kolegovi, kterému hrozila  operace  „tenisového loktu“  a je to k nevíře, ale na operaci nemusel a potíží se zbavil.

Hlavním  zdrojem  příjmu  tohoto léčitele byly návody na potíže a v přilehlém obchůdku jste si mohli zakoupit (zcela dobrovolně)  potřebné  byliny  k výrobě  jeho doporučených  čajů a mastí.

Ráda na něho vzpomínám, protože mi opravdu pomohl.  Synovi nepomohl, musel z toho vyrůst sám.

Jedno je jisté, pokud léčbu nepřežijete, tak vás to zaručeně přestane bolet – to je vtip.