Je to už pěkných pár let zpátky, ale stále vzpomínám na své spolužačky a spolužáky z nejmenované střední školy, které jsme po několika prvních dnech začali přezdívat ústav. Nebylo to bráno nikterak v negativním významu, ale spíše jsme se tímto vysmívali starým strukturám, které ještě po sametové revoluci nebyly odejity.
Staré byly jednak doslovně, jednak přemýšlením. To, že se místo ruského jazyka vyučuje již angličtina, nedokázali někteří dostatečně rychle zaregistrovat, ale nedostatek přihlášených žáků na ruský jazyk způsobil, že odešli ze školy sami, nebo začali vyučovat občanskou nauku, což byla ještě větší katastrofa.
Za vše mluví hodnocení žáků při závěrečné klasifikaci, kdy se vyučující sama ptala jednoho žáka po druhém, zda si přeje na vysvědčení jedničku, nebo se spokojí s dvojkou. O trojku si nikdo neřekl, ale flegmatiků, kterým stačila dvojka, bylo dost. Samozřejmě šprt Medonos si řekl o jedničku, ale měl ji zaslouženě pojištěnou neustálými referáty a hlášením se i o přestávkách. Vyučující tak nestihnul pomalu odejít do kabinetu na kávu, aby zadal šprtovi další téma na dobrovolný referát.
Měli jsme ale Meda, jak jsme mu přezdívali, rádi, neboť jeho referáty zabily podstatnou část nudných hodin. I v dalších hodinách byl neustále aktivní, ale dokonce i při cestě do školy, kdy jsme se z většiny scházeli dole v metru, minimalizoval prostoje díky neustálému opakování anglických slovíček. S notýskem v ruce působil sice učeně, ale kamarády si tím moc nezískal. Spíše tvořil samostatnou jednotku a k tělu si připouštěl hlavně znalce témat a předmětů, kde nestačilo pouhé navrčení.
To se týkalo například výpočetní techniky a slohových prací, ale i matematiky a fyziky, chemie. Jiná situace byla v ekonomii, kde se vyučovala řada pojmů. které stačilo zopakovat, a jednička byla v kapse. Jednou měl něco vysvětlit - a bum, jedna mínus. Šrotovalo mu to, protože jediná dvojka, která doposud hrozila, byla z tělocviku, neboť zvládnutí výmyku nepatřilo k jeho silným stránkám. Možná mu v tom bránilo pár kil navíc vysezených nad množstvím učených knih.
Na rozdíl od vyučující občanské nauky profesorka na ekonomiku byla ke svým žákům nesmlouvavá a žáky známkovala aritmetickým průměrem ze všech známek za pololetí. Před závěrečnou klasifikací chtěla dát ale příležitost těm, kteří si chtějí známku opravit. Bohužel ani to neoslovilo tábor čtyřkařů, ale jedna ruka se na přezkoušení přeci jen přihlásila. Ano, opravdu se tak stalo - byla to Medonosova paže, neboť se rozhodnul nenechat nic náhodě a řadu známek 1, 1, 1-, 1 si opravit. Profesorka na obličeji nedala nic znát, vyvolala Medonose k tabuli a zeptala se ho na první a zároveň poslední otázku: "Medonosi, vy chcete nulu?", a od té doby se náš spolužák už tolik nevnucoval.
Autor:pppeettrr