Chtěli jsme vyrazit někde, kde nebude mnoho turistů, jenže to se nám, jak se dále v příběhu dozvíte, málem pěkně vymstilo. Počasí bylo nádherné, sluníčko krásně svítilo a na obloze nebyl jediný mráček. Příroda byla doslova panenská, nedotčená. Vydali jsme se na menší túru. Obdivovali jsme přírodu, po nějaké době nás už pomalu začínaly bolet nohy, a tak jsme si řekli, že se vrátíme na chatu.
Jenže jsme zabloudili! Sluníčko zalezlo za mraky a počasí se začínalo rychle měnit. Rozpršelo se a oblohu začaly bičovat blesky. Já, městská holka, už jsem začínala pomalu panikařit. Bála jsem se, že se setkáme s nějakým medvědem nebo vlkem. Bylo nám zima, byli jsme promočení, hladoví a zoufalí. Najednou se před námi ale objevila malá chatička. Neváhali jsme a vydali jsme se k ní. Zaklepali jsme na staré bytelné dveře a otevřel nám příjemný starší pán. Vysvětlili jsme mu, že jsme zabloudili a potřebovali bychom někde přespat.
Byl moc hodný, ve svém domově nás přívětivě uvítal a pohostil. Připravil nám úžasné halušky, tak dobré halušky jsme ještě v životě nejedli. U jídla jsme si také skvěle popovídali. Vyprávěl nám, jaké to na horách bylo za druhé světové války, o partyzánech, rokli, kde sníh zůstává po celý rok atd. Ještě jsme si dali pivo a pak jsme šli spát.
Ráno jsme mu poděkovali a vydali jsme se na cestu k naší chatě. Na Slovensku jsme pak strávili ještě několik dnů a zažili mnoho skvělých zážitků. Od toho pána jsme dostali taky pár tipů, kam bychom se měli podívat. Místa, která jsme navštívili, byla naprosto úchvatná, a nebyla uvedena v našem kapesním průvodci ani mapě. Na toho pohostinného pána nikdy nezapomenu.
S tak milými lidmi se dnes opravdu člověk nesetkává každý den. Občas nemusí být tak strašné zabloudit. Už se těším, až se na Slovensko zase podívám. Teď ale plánujeme cestu do ukrajinských hor.
Emko K. - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz