Chci vám napsat příběh, který vlastně není příběhem, ale osudem jednoho člověka. Ta osoba je Monika. Monika je má kamarádka, která žije dnes již v Anglii....Monika se vdala asi před 28 lety. Jako první se narodil syn Milan, dnes už pořádny chlapák. Asi za tři roky po něm se narodil Lukáš. Nebylo by na tom nic neobvyklého, ale Lukáš prodělal po porodě mozkovou mrtvici a tudíž zůstal postížený. Celá léta se Monika o něj vzorně stará, nikdy nebyl v nějakém ústavu.

Lukáš vyžaduje celodenní péči, neboť se sám o sebe neumí postarat.... Bydleli asi 3 roky v našem městě sami: Monika, Milan a Lukáš. Tatínek kluků a manžel Moniky odjel za prací do Anglie, aby se jim lépe dařilo apod. Monika se o Lukyho starala velmi dobře, skoro denně jezdila na různé výlety, aby ho nějak vždy zabavila.

Najednou se rozhodla, že pojede za svým mužem, aby byli na Lukáše dva. A tak se odstěhovali a už jsou tam tři roky. Nepíši tento příběh, abych vám představila nějakou kamarádku, ale musím se s někým podělit o svou bolest...... Voláme si skoro denně na skype a při jednom takovém rozhovoru mi Monika řekla, že si našla bulku na krku.

Bulka jí rostla, a tak se vydala na různá vyšetření. Asi za tři týdny jsem se dozvěděla, že je to agresivní zhoubný nádor!!!!! To byla taková rána pro mě, že od té doby se nemohu na nic soustředit a v myšlenkach jsem pořád s ni. Proč je osud tak krutý? Proč zrovna ona? Vždyť Luky ji tolik potřebuje!!!  V ponděli nastoupila na chemoterapii a pak se jí budou snažit nádor vyoperovat.

To ale bude trvat dost dlouho a její Lukáš bude čekat, jestli se mu ta jeho milovaná maminka vrátí. Poslala jsem mu na útěchu nějakou pozornost do Anglie - hlavně ovládač na televizi, neboť to je jeho nejmilejší hračka. Je to chlapák, který měří asi 180 cm, ale duší je malým klukem, je to dospělý kluk, ale je to vlastně malý chlapeček, který si hraje s řetízky, kouká na pohádky.

Je to velký chlapák, ale potřebuje svou mámu každou minutou. A máma někde trpí, dostává do sebe jedy, nemůže se podívat ani na jídlo apod. Ale bojuje - bojuje ze všech sil, aby se mohla opět vrátit za tím, kdo ji tolik potřebuje. Za svým chlapečkem, který vůbec netuší, co se děje. Napsala jsem vám tento  příběh, protože jsem s touto bolestí musela ven. Držím Monice všechny palce, co mám. Modlím se za ni, i když vím, že to neléčí. Snad se s tou hnusnou potvorou sama popere a vrátí se zase domů ke svým chlapům.  PROČ PRÁVĚ ONA! TA, KTERÁ DOKÁZALA SVÉMU LUKÁŠOVI DÁT TOLIK LÁSKY. Vždyť má teprve 42 let.