Tehdy mi bylo 17 let. Chodila jsem druhým rokem na střední zdravotní školu. A jako každý rok, tak i letos u nás začínala v prosinci plesová sezóna. S mojí nejlepší kamarádkou Janou jsme se již nemohly dočkat, až to vše vypukne. Společně jsme už zkoušely různé módní kreace i účesy.

Bylo to 8.12., kdy jsme vyrazily na letošní první maturitní ples. Na ples jsme přišly něco málo po začátku, právě probíhalo šerpování maturantů. S Janou jsme zašly k baru, kdy jsme dění v sále sledovaly z povzdálí. Poté, co začala hrát hudba, jsme se přemístily směrem k tanečnímu parketu. Hodiny utíkaly, my tančily, bavily se a kolem půlnoci jsem si všimla dvou postávajících kluků u pódia. Jeden z nich mi hned padl do oka, cítila jsem něco zvláštního, co jsem nedokázala popsat. Řekla jsem o nich Janě a my se nenápadně posouvaly směrem k nim. Ani nevím, jak se to stalo, ale za chvilku jsme se spolu všichni začali bavit. Ten kluk, co se mi tak hrozně líbil, se jmenoval David a byl o 3 roky starší než já. Bylo mi s ním nádherně.

Před koncem plesu nás šli kluci doprovodit a nakonec jsme si vyměnili telefonní čísla.

Ještě ten večer mi David napsal spoustu krásných esemesek a za dva dny jsme se spolu opět sešli. A scházeli jsme se dál. Uplynul, týden, měsíc, rok... A my byli stále spolu a šťastní. Já dokončila střední školu a nastoupila na VOŠ. Pronajali jsme si malý byt, který jsme si společně zařídili. David pracoval, já dostudovala a poté taky nastoupila do práce.
Uplynul další rok a my se rozhodli, že si pořídíme větší byt... Probíhaly velké nákupy nábytku a úpravy bytečku...

Dnes je to již 8 let, co jsme spolu... Jsme stále zamilovaní a šťastní... a vyvrcholením naší lásky je to, že se za 2 měsíce staneme rodiči malého Davídka.

Vím, že život není jenom procházka růžovou zahradou, ale věřím, že nám snad naše láska vydrží a budeme spolu napořád.