Náhodné setkání

Mé náhodné setkání se týkalo dne 27. února roku 2012. Ten den si moc dobře pamatuji, hlavně díky tomu, že jsem byla u zubaře a nebylo to moc příjemné. Naopak strašlivě bolestivé. S pusou, ve které jsem měla asi tři injekce a vytažený nerv, jsem nepohnula. Nemohla jsem skoro mluvit a cítila jsem takový divný mravenčení.

Když jsem odcházela, tak jsem se šla podívat do obchodního centra Plaza v Liberci, pracuje tam moje - no přesně nedovedu říct, kdo to je. Mám bráchu a od jeho slečny je to maminka. Tak jsem se za ní zastavila a dlouho jsme si povídaly. Tedy já se alespoň o to tak nějak snažila. Stále máme o čem si povídat. Když tu si povšimnu jednoho zajímavého kluka, který jde naproti mně s nějakým jeho asi příbuzným. Hned bych odvrátila oči, kdyby se na mě tak záhadně a hezky nekoukal. Pořád se uculoval. No, ale nenechala jsem se vyvést z míry.

Stále jsem tam stála a povídaly jsme si, „teta“ tam přesněji prodává různé oříšky, arašídy, takové drahé jakoby květiny, ve kterých jsou nazdobené právě nějaké ty oříšky, sušené ovoce a celkově to moc pěkně vypadá. No, stále jsme si povídaly a já jsem se jen tak letmo otočila, protože jsem viděla, jak ten klučina zabočil do trafiky a on tam pořád stál a koukal na mě a usmíval se. Začala jsem se cítit už poněkud trapně.

Okolo 15 minut jsem se znovu otočila a on vám tam pořád stál a pořád na mě koukal. Tak jsem raději dělala, jakože nic a nadále se už neotáčela. Najednou nás v rozhovoru někdo překvapil. No a kdo jiný by to mohl být. Byl to zrovna on a vybral si tam jednu z těch kytiček nazdobenou tím různým sušeným ovocem. Vybral si zrovna kytičku s růžovým krepovým papírem. Teta mu teda doporučila se zeleným, protože prý byla čerstvější než ta růžová. Za kytičku tam nechal přesně 190 korun.

A o to víc mě ještě překvapilo, když se teta zeptala, jestli chce na to pytlík a on řekl, že ho nepotřebuje, kouknul se na mě, usmál se a předal mi kytičku a jen k ní řekl, že jestli chci, tak že lísteček s číslem je uvnitř. Moc mě to překvapilo, nic takového se mi nikdy nestalo, aby ke mně byl někdo tak pozorný, aniž by mě znal. Samozřejmě, že jsem se na číslo ozvala. Bylo by to neslušný se neozvat, když se tak snažil udělat dojem s tak originálním nápadem. Teď si píšeme. Vypadá na moc slušného klučinu, no už mu není nejmíň, ale nejstarší zase také není. Tak uvidíme, jak se to dále utvoří.