Nákupní vozík

Když se řekne nákupní vozík – všichni víme, o co se jedná. Je to zkrátka náš pomocník při našich nákupech. Ale i s nákupním košíkem se dají zažít situace, na které člověk i po delší době vzpomíná s úsměvem na tváři. Tedy alespoň v mém případě.

K prvnímu mému setkání s nákupním vozíkem došlo již před mnoha lety, v době, kdy však nebyly tyto vozíky ještě běžnou součástí každého obchodu. Byla jsem holka z menšího městečka, která se vydala na výlet do našeho hlavního města – Prahy. Při svých toulkách Prahou jsem dostala žízeň, a proto mé kroky směřovaly do jednoho ze zdejších obchodů. Od jednoho pána jsem si vzala nákupní vozík a vydala se mezi regály. V klidu jsem si nakupovala, když jsem zahlédla nějakého muže pobíhat mezi nakupujícími. Kde by mě napadlo, že tím, koho hledá, jsem právě já. Po menší chvilce ke mně dorazil a spustil na mě, co jsem za drzouna, že jsem mu sebrala košík a že v něm má pětikorunu. Kdyby jen tušil, že o nějakém vkládání peněz do košíku nemám ani tušení. Pánovi jsem se omluvila, pětikorunu samozřejmě vrátila a potom už jsem mohla opravdu v klidu dokončit svůj nákup. A ještě jsem si odnesla osobně potvrzené přísloví, že chybami se člověk učí.

Druhý zážitek s vozíkem je „starý“ jen několik týdnů. To se mi povedl zas úplně jiný husarský kousek.
 
S vozíkem jsem se vydala nakoupit vše potřebné, nejdříve jsem nakoupila nějakou uzeninu a sýr, pak jsem pokračovala pro pečivo. Tam ale bývá hodně lidí, proto se košík dává ke straně uličky. Nabrala jsem pečivo, pak ještě nakoupila jogurty, když se mě přišla jedna paní zeptat, zda mám svůj košík, že ten její někdo sebral. A že tam má desetikorunu. Koukla jsem do svého košíku – chleba, rohlíky, jogurty a další věci. Vše dle mého bylo v pořádku. Ale jen do chvíle, než jsem zaplatila. První, co mě „překvapilo“, byla desetikoruna ve vozíku. Byla jsem si jistá, že jsem tam vložila pětikorunu. A když jsem vyšla z obchodu, došlo mi, že jsem neplatila uzeninu a sýr, které jsem nakoupila. Zkontrolovala jsem si celý nákup, zmíněné věci však nikde. Nezbývalo nic jiného, než se vrátit zpět. Prodavačky jsem se zeptala, zda tam nevracel někdo nákup. Samozřejmě že ano. Tak jsem musela absolvovat druhé kolečko. Onu paní jsem za pár dní potkala, omluvila jsem se, vysvětlila jí, jak to bylo a pořádně jsme se zasmály, protože i ona přidala svoje zážitky s vozíkem, které se přihodily pro změnu jí.

Autor:prvosenka