Aktivity s tímto zvířetem předchází civilizačním chorobám, působí pozitivně na kosterní, srdečně-cévní, svalový a dýchací systém i na psychickou stránku, umožňují napravit chybějící sociální vztahy a snížit agresivitu. A o jakém zvířeti zde mluvíme? O koni.

Kůň je součástí lidské společnosti již tisíce let, a i když došlo v posledních stoletích k výrazné proměně jeho role, stále je pro mnoho z nás důležitým pomocníkem. Pracovní a transportní funkce byla v jeho případě nahrazena sportovní a léčebnou. O využití koní k léčbě se zmiňují již prameny z 2. století našeho letopočtu. Součástí léčebných postupů se ale jízda na koni stala až v 60. až 70. letech v Anglii a Německu, v Čechách pak o deset let později.
„Koně jsou velkým pomocníkem při zmírňování příznaků a léčbě mnoha onemocnění. Metody založené na práci s koňmi nazýváme hiporehabilitace. Ta přitom zahrnuje důraz na fyzickou stránku, tak zvanou hipoterapii, zaměření se na stránku psychickou, neboli psychoterapeutické ježdění, i sportovní vyžití hendikepovaných,“ vysvětluje fyzioterapeutka Petra Zelmer.

Hipoterapie je využívána při léčbě dětské mozkové obrny, roztroušené sklerózy, degenerativních nervových onemocnění, skoliózy, svalové disbalance, obezity, srdečně-cévních onemocnění a při práci s hendikepovanými. Je založena na přenášení pohybu koňského hřbetu na tělo jezdce, u něhož tak dochází mimo jiné ke zlepšení koordinace pohybu a rovnováhy, zvýšení symetrie pohybu, a naopak k narušení patologických pohybových stereotypů. Zapomínat nesmíme ani na využití tělesné teploty koně, která pomáhá uvolňovat svaly.
„Jízda na koni je metodou rozvíjení sociálních a psychomotorických dovedností i koncentrace. Příznivě působí na hyperaktivní jedince a ty, kteří trpí poruchami řeči, učení a chování nebo duševními chorobami, jako jsou neuróza, mánie, deprese či schizofrenie,“ říká Zoran Nerandžič, primář rehabilitačního oddělení městské nemocnice v Litoměřicích. Kůň představuje pro jezdce přirozenou autoritu a může tak nahradit její absenci v běžném životě. Neverbální komunikace, na níž je vztah s koněm založen, pak umožní naučit se normám chování i osoby, u nichž okolí jako prostředník osvojení si společenských norem a vztahů selhalo. Pravidelná terapie podporuje sebedůvěru, osvojení si jednání podle pravidel a rozvoj komunikace klienta, snižuje agresivitu a pocit úzkosti.

Pozitivní působení na psychiku a sociální vazby je důležité pro nemocné i zcela zdravé. „Kůň je vhodným partnerem i pro ty, kteří netrpí žádnou duševní poruchou či fyzickými problémy. Pravidelný kontakt vede děti a adolescenty k odpovědnosti, kázni, učí je ohleduplnosti a vnímavosti k okolí. Důležité je také to, že mají pravidelnou aktivitu a potkají stejně zaměřené kamarády, čímž opět rozvíjí komunikativní dovednosti,“ upozorňuje dále Zoran Nerandžič. V případě zájmu o určitou oblast je důležité tento zájem v dětech dále podporovat a ukázat jim různé pohledy. V případě koní to může být například koupí knih s touto tématikou či členstvím v zasilatelském knižním klubu. 

Stejně jako v případě pozitivního působení na psychickou a sociální stránku, i sportovní vyžití je důležité jak pro zdravé, tak fyzicky hendikepované. Všichni známe dostihy a víme, že v tomto případě je role koní důležitá nejen pro samotné jezdce, ale také pro diváky. V rámci hiporehabilitace jsou též pořádány soutěže, přičemž kategorie jsou rozděleny podle druhu a stupně postižení jednotlivých jezdců.

Koně mají v lidské společnosti velkou úlohu jak v léčbě, tak v psychické a sportovní oblasti. Právě v poslední ze jmenovaných oblastí ale zůstáváme často koňům po dokončení jejich dostihové kariéry hodně dlužni. To si uvědomuje i Pony club, zasilatelský knižní klub pro děti, které milují koně. Klubu není lhostejný osud koní, kteří přišli o svého majitele a dostali se tak do svízelné situace, a proto jednoho z nich před dvěma lety adoptoval.