Je tomu pár let zpátky, co jsem zažila moc pěkný večer. Sestra navštěvovala 9. třídu a jako skoro každá škola pořádali ples, na kterém měli předtančení, kterému se říkalo polonéza. Zkoušelo se to pár měsíců dopředu a já jsem se moc těšila, až přijde ten den, kdy uvidím sestru v krásných bílých svatebních šatech, které měla vypůjčené z půjčovny. Polonéza znamenala tančení pro rodiče v párech na vybranou hudbu.

Vypadala v šatech jako princezna. Odmalička měla krásnou štíhlou postavu, modrozelené oči a vlnící se kudrnaté vlasy. 

Přišel ten slavný den a na každém plese se dají zakoupit lístky a při trošce štěstí se dají vyhrát krásné ceny, které škola získala od různých sponzorů, a že jich bylo. Chtěla jsem vyhrát také jednou něco pěkného.

U stolu jsme seděli s rodinou a přáteli, kteří se přišli podívat na sestru.

Polonéza měla velký úspěch a pak následoval tanec s rodiči. Další minuty už byla volná zábava. K tanci a poslechu hrála vynikající skupina, kterou si každý chválil.

Pak přišel ten okamžik, kdy se losovalo o pěkné ceny. Vyhráli jsme sice malou, ale pěknou stoličku.

Večer neměl chybu a plynul v plném proudu až do ranních hodin. Na ten večer moc ráda vzpomínám.

Mrzí mě jen to, že já nemám vzpomínku na svoji polonézu, protože jsem netančila. Bylo nás mnoho a tak se vybíralo jen z těch nejlepších.

Postavou od sestry jsem úplně jiná a jednou se mi snad splní sen -  obléknout si bílé svatební šaty, ne na polonézu, ale na svoji menší svatbu, kterou někdy budu mít a jsem zvědavá, kdy ten slavný den bude a snad se vydaří, tak jako sestře polonéza.

Sestřička je nejlepší ze všech a nikdy bych ji nevyměnila za jinou. Vždycky je tam, kde ji potřebuji a tím mně hodně pomáhá. Za to velké díky.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10