Na vzniku Parkinsonovy nemoci nenese nemocný člověk žádnou vinu. Životní styl, druh práce či stravy nejsou totiž za vznik nemoci zodpovědné.
První obtíže pacientů trpících Parkinsonovou nemocí jsou obvykle necharakteristické. Jedná se především o bolesti ramen a zad, pocity tíže končetin, pocit ztráty výkonnosti, poruchy spánku, zácpu, tichost a monotónnost hlasu, zhoršení písma, deprese, pocit snížení sexuální výkonnosti atd. Tyto příznaky doprovázejí mnohá onemocnění a nejsou tedy příliš specifické.
Teprve později, a to o řadu měsíců či dokonce let, se objevují čtyři typické, základní příznaky nemoci, tj. třes (tremor), svalová ztuhlost (rigidita), celková zpomalenost pohybů (bradykineze, akineze, hypokineze) a poruchy stoje a chůze. Mimo tyto základní příznaky se často objevují ještě následující obtíže: poruchy vegetativního (autonomního) nervstva a problémy psychické. Neznamená to však, že všechny tyto příznaky se musí vyskytovat u všech pacientů. Dokonce i během vývoje onemocnění u jedné osoby se může charakter a míra obtíží měnit, a to jak podle účinnosti léčby, tak i podle rozvoje nemoci.
Část pacientů, u nichž se objeví tyto příznaky, nemusí trpět Parkinsonovou nemocí, ale tzv. druhotnými parkinsonskými syndromy. Jedná se o celou řadu onemocnění, která svými příznaky do značné míry napodobují projevy Parkinsonovy nemoci, nicméně touto nemocí nejsou a léčí se jinak. Od Parkinsonovy nemoci (zejména v začátcích onemocnění) se tato skupina nemocí liší jen několika, často i drobnými změnami. Rozeznání těchto přídatných příznaků je často velmi obtížné a je nutné sledovat vývoj zdravotního stavu pacienta po delší dobu.
Nejčastějším omylem v diagnóze Parkinsonovy nemoci je považovat každý druh třesu za třes „parkinsonský“. Třes má mnoho různých příčin a Parkinsonova nemoc nepatří mezi nejčastější.
Zdroj: Společnost Parkinson
Gabriela Straková
ChytráŽena.cz