Pět věcí, které jste chtěli vědět o rakovině (a báli jste se zeptat)

Rakovina, nádorová onemocnění. Tato slova jsou v poslední době skloňována ve všech pádech. Jaké jsou ale nejčastější otázky pacientů a co by měl pacient určitě vědět?

1. Co je to rakovina a jak se dělí?

Rakovina nebo též nádorové onemocnění je různorodá skupina chorob, jejichž společným rysem je to, že některá populace buněk se vymkne kontrole a začne relativně samostatně růst. Tento růst může být naprosto neškodný (např. bradavice), ale také může v poměrně krátké době postiženého zahubit. Obvykle se považuje za projev zhoubnosti (malignity) to, že nádor roste infiltrativně do okolí a je schopen se rozsévat po těle a zakládat vzdálená ložiska, tzv. metastázy. Výjimku z tohoto pravidla představují maligní nádory mozku, které jen vzácně zakládají metastázy.

Nádory lze dělit podle různých kritérií. Jednak na zhoubné a nezhoubné, ale také například podle tkáně, ze které vznikly. V neposlední řadě je možné i dělení na tzv. nádory pravé a nepravé. Nepravým nádorem může být například hypertrofie, hyperplazie nebo uloženina patologického materiálu, pravé nádory se potom dělí na zhoubné a nezhoubné.

2. Jak se na rakovinu přijde?

Nádor se může projevit komplikacemi v místě svého růstu, např. útlakem, bolestí, krvácením nebo poruchou funkce orgánu. Podle toho, o jaký orgán se jedná, budou příznaky různé. Mezi nejčastější příznaky, díky kterým se na nádor přijde, patří krev ve stolici u nádorů tlustého střeva nebo lokální zduření u nádorů prsu. Nádor lze odhalit i pomocí tzv. nádorových markerů. Jsou to látky, které nádor uvolňuje do krevního oběhu nebo například moči a které jsou pomocí speciálních metod detekovatelné daleko dříve, než se nádor klinicky projeví.

3. Je rakovina dědičná?

I když je nádorové onemocnění podmíněno většinou získanými změnami v genetickém materiálu, existují i podstatně vzácnější formy dědičné. Přesto ale nelze jednoduše říct, že někdo zdědil rakovinu. Zdědit lze pouze predispozice k nádorovému onemocnění, například mutaci jednoho z genů BRCA-1 nebo BRCA-2, která je zodpovědná za zvýšený rodinný výskyt nádorů prsu a vaječníku, nebo mutaci genu APC, která je zodpovědná za familiární polypózu tlustého střeva.

4. Jaké jsou možnosti léčby?

V terapii národů se obvykle rozlišují tzv. léčebné záměry, které jsou určeny jednak typem a pokročilostí nádoru a jednak celkovým stavem nemocného. Dělí se na:
 -  Kurativní, kdy je cílem pacienta zcela vyléčit.
 -  Paliativní, který má za úkol nemocného zbavit projevů onemocnění a zastavit nebo zpomalit růst nádoru.
 -  Symptomatický, kdy je nemocný v takovém stavu, že není naděje ani na vyléčení, ani na zastavení postupu onemocnění. Základem lékařské péče je snaha o udržení kvality života. Především je tišena případná bolest a jsou řešeny komplikace růstu nádoru.

Z nejvíce známých postupů se pak používá léčba chirurgická neboli odstranění nádoru, chemoterapie, kdy se podávají léky, které nádorové buňky ničí, a radioterapie. Ta pomocí ionizujícího záření ničí rakovinné buňky. Mezi další možnosti léčby pak patří hormonální terapie, biologická léčba nebo termoterapie.

5. Dá se rakovině předcházet?

Ano, některým nádorům předcházet lze. Rozlišuje se několik typů předcházení (prevencí). Jednak je to tzv. primární prevence, která má za cíl zabránit vzniku rakoviny. Patří sem například zdravý způsob života, ale také například vyhýbání se ionizujícímu záření nebo různým rakovinotvorným chemikáliím.

Sekundární prevence pak znamená včasný záchyt onemocnění ve stadiu, které je léčitelné a mnohdy i vyléčitelné. Základem sekundární prevence je tedy aktivní vyhledávání nádorových onemocnění, nejlépe plošně v celé populaci. Patří sem například test na krev ve stolici nebo samovyšetření prsu a mammografie.

Existuje ale i terciární prevence. Terciární prevence znamená předcházení dalším škodám v důsledku onemocnění nebo i terapie. V onkologii se terciární prevencí obvykle myslí další sledování pacientů po terapii s cílem včasného záchytu nového vzplanutí choroby, tzv. relapsu.