Plánované rodičovství

Uplynulo pár měsíců po svatbě, po námi uzavřeném sňatku, když jsme se rozhodli pořídit si potomka. Prostě miminko! Často počůrané, uplakané, které bude stát po celý náš život čelem vůči rodinnému rozpočtu, nám, nervům a vůbec všemu ostatnímu...

Dobře ti tak, říkala jsem si, když mi nebylo nejlépe, otékaly mi nohy, dobře mi nebylo a to jsem všeho všudy zvracela dvakrát. Moje tělo se mne ptalo každým dnem, zda je opravdu moje.

Zkrátka - nemohla jsem se na sebe dívat, a to i přes to, jak mi okolí tvrdilo, že mi těhotenství moc sluší! To ale bylo snad to jediné, co mne jako ženu drželo v uvozovkách psáno - na určité úrovni. Sama jsem si připadala stejně, jako míchačka na beton a hlavně široká, jak dálnice na Prahu.

Lékařka se vyjádřila, příroda se postarala o vše ostatní...

Termín porodu jsem měla za sebou. Dostala jsem injekci, tzv. rozháněčku a to s tím, že by měly porodní bolesti přijít ráno. Přišly. Skutečně přišly, ani nezaklepaly, nezavolaly předem...., ani jsem nemusela otevírat dveře, byly hned u mne a se mnou... V šest ráno první, pak byl chvilku klid. Poté znovu. Manžel po noční spal, nebyl důvod k nějaké panice a už vůbec ne k tomu, abych ho budila.

Tak jsem si tak nějak užívala těch porodních bolestí...., manžel se probudil sám, ale v tu chvíli mne spatřil, jak si to hezky trpím..., dostala jsem i trochu vynadáno, že jsem ho nevzbudila.
    
Během těch 19 hodin - od prvních porodních bolestí, až do porodu samotného, který se nakonec konal na sále ne porodním, ale na operačním,  se toho událo opravdu mnoho.

Tým lékařů a sester nás oba nakonec zachránili - jak se říká, za pět minut dvanáct, i když syn "spatřil svět" až po třetí hodině ranní.

Ptáte se, jak se VČERA, DNES A ZÍTRA - plánované, vytoužené a bůhví co ještě miminko /dítě/ mělo a má...?

Oulala... dobře, paňár jeden. Lépe, než kde kdo, v jeho věku a okolí.
Láska je láska, ale nikdy jsme ho nerozmazlovali, i když ho tak MOC MILUJEME!!!

Snažím se brát věci s humorem - i když někdy satirickým, jiná asi nebudu.