Dobře ti tak, říkala jsem si, když mi nebylo nejlépe, otékaly mi nohy, dobře mi nebylo a to jsem všeho všudy zvracela dvakrát. Moje tělo se mne ptalo každým dnem, zda je opravdu moje.
Zkrátka - nemohla jsem se na sebe dívat, a to i přes to, jak mi okolí tvrdilo, že mi těhotenství moc sluší! To ale bylo snad to jediné, co mne jako ženu drželo v uvozovkách psáno - na určité úrovni. Sama jsem si připadala stejně, jako míchačka na beton a hlavně široká, jak dálnice na Prahu.
Lékařka se vyjádřila, příroda se postarala o vše ostatní...
Termín porodu jsem měla za sebou. Dostala jsem injekci, tzv. rozháněčku a to s tím, že by měly porodní bolesti přijít ráno. Přišly. Skutečně přišly, ani nezaklepaly, nezavolaly předem...., ani jsem nemusela otevírat dveře, byly hned u mne a se mnou... V šest ráno první, pak byl chvilku klid. Poté znovu. Manžel po noční spal, nebyl důvod k nějaké panice a už vůbec ne k tomu, abych ho budila.
Tak jsem si tak nějak užívala těch porodních bolestí...., manžel se probudil sám, ale v tu chvíli mne spatřil, jak si to hezky trpím..., dostala jsem i trochu vynadáno, že jsem ho nevzbudila.
Během těch 19 hodin - od prvních porodních bolestí, až do porodu samotného, který se nakonec konal na sále ne porodním, ale na operačním, se toho událo opravdu mnoho.
Tým lékařů a sester nás oba nakonec zachránili - jak se říká, za pět minut dvanáct, i když syn "spatřil svět" až po třetí hodině ranní.
Ptáte se, jak se VČERA, DNES A ZÍTRA - plánované, vytoužené a bůhví co ještě miminko /dítě/ mělo a má...?
Oulala... dobře, paňár jeden. Lépe, než kde kdo, v jeho věku a okolí.
Láska je láska, ale nikdy jsme ho nerozmazlovali, i když ho tak MOC MILUJEME!!!
Snažím se brát věci s humorem - i když někdy satirickým, jiná asi nebudu.
Vikitorie
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz