Tento příběh mi vyprávěla kamarádka.
Alena a její manžel se rozhodli jít na ples do místního kulturního domu. Co ale udělat s malou Markétkou, jejich čtyřletou dcerkou? Rozhodli se zavolat babičce.

A co by babička neudělala pro vnučku? Vždy se na Markétku moc těšila. Pohrají si, uloží malou do postýlky a k ránu už budou Alena s manželem doma.

Večer se rodiče rozloučili s dcerkou i Aleninou maminkou.
„Kulturák je naproti přes ulici, kdyby se něco dělo. Je to kousek, mami.“ Rozloučili se a zmizeli ve tmě noci. Tak dlouho nebyli na plese! Oba rádi tančili, co se jim ale narodila dcerka, dostali se na ples jen jednou jedinkrát.

Večer probíhal bezvadně. Alena si po letech krásně zatančila se svým mužem i manželem své kamarádky, s kterými na plese byli. Seděli právě u stolku a všichni čtyři si povídali, když si všimli nějakého ruchu v sále. A pak už viděli, co tento ruch vyvolalo. Byla zhruba půlnoc, když se na parketu objevila prapodivná dvojice: Mladý upravený muž tančil s prťavou holčičkou v noční košilce. Holčička měla dlouhé rozpuštěné vlásky, do obličeje jí neviděli, ale podle bačkůrek s beruškami poznali, že to je jejich malá Markétka. Alena vyskočila, převrhla přitom sklenku vína, tomu ale nevěnovala pozornost. Utíkala hned doprostřed sálu, vytrhla malou z náruče cizího muže a podrobila ji ještě na parketu křížovému výslechu. Elegantní mladý muž jí přitom vysvětloval: „Malá sem přišla a chtěla tancovat. A tak jsem se jí právě ptal, kde má maminku a tatínka. Už jsem se chystal vás hledat.“ Alena vyhubovala dceru. Ptala se jí, kde se tam vzala a kde je babička. Napadlo ji, zda se její mámě něco nestalo.  „Babička spinká a mně bylo smutno,“ odpověděla malá a nadšeně tleskala. Tolik se jí na plese líbilo. Její noční košilka vypadala jako plesové šatičky, jen na nožkách měla beruškové bačkůrky místo lodiček. „Co budeme dělat?“, ptala se Alena manžela. Ten rozhodl, že Markétku zavede domů sám. Alena měla zůstat v sále. „Je to jenom přes silnici, budu hned zpátky,“ řekl manžel a rázoval si to přes sál, držíc holčičku za ruku. Ta se mu ale vysmekla, utíkala zpátky ke stolu, vzala z něj láhev vína a chtěla jít za tátou. „Na co to bereš?“ zeptala se jí maminka.
Holčička se podívala na maminku i na flašku a odpověděla: „Pro babičku přece. Spinká, a až vstane,  bude mít žízeň.“ Všichni u stolu se rozesmáli. Vzali malé flašku z ruky, máma ji výchovně plácla přes zadek a Markétka, zabalená v tátovu kabátě, šupajdila domů za babičkou.

Když táta s dcerou odemykal byt, bál se, že babička vše zjistila a už bude nervózně hledat vnučku. Mýlil se ale. Otevřel dveře pokoje a uviděl babičku, jak zhluboka oddechuje. A tak svou tchyni musel vzbudit, aby jí řekl, že během jejího spánku vnučka utekla na ples. Babička byla v šoku. Malou si uložila pro jistotu vedle sebe a tatínek byt při odchodu zamkl, aby dcerka zase nedostala toulavé boty.

Malá Markétka dlouho vyprávěla kamarádkám, jak byla v noci na plese. I babičce se svěřila, že jí chtěla přinést „pitíčko“, ale maminka jí ho vzala.

Tak i toto se může stát na plese…