Podzim miluji pro jeho barevnost, celkové zklidnění přírody i života,
atmosféru. Nemám zrovna ráda sychravé a mlhavé dny, ale ty k podzimu patří.
Právě nenapodobitelná barevnost, když sluníčko svítí, je nádherná. Myslím si, že
ani vynikající malíři nemohou postihnout celou škálu podzimních odstínů. Taky
kaštany coby symboly podzimu nic nenahradí.
Jsou neodolatelně hladké, nádherně lesklé,
není divu, že je děti i dospělí rádi sbírají. I v době stavebnic Lego
vlastnoručně vyrobené zvířátko či figurka z kaštanů děti moc potěší. Podzim je oblíbené téma básníků, jak jinak.
Já mám podzim spojený s konkrétním zážitkem z cest. V Rusku jsem byla na
dvouměsíční stáži právě na podzim, a to v měsících září a říjnu. Tam ale, v
nádherném klášterním komplexu pod Moskvou, už se v té době mezi listím objevily
i zmrazky a první sníh. Spolu s kolegyní Aničkou jsme se na zapřenou vydaly
elektrickým příměstským vlakem na prohlídku pravoslavného kláštera do
Sergiejeva Posadu, asi 80 kilometrů od Moskvy. Na zapřenou proto, že jsme jako
cizinky bez povolení milice nesměly opustit místo pobytu, hlavní město. Přes
značně chladné počasí a úplně zničené a promáčené nízké (!!!) boty, to byl pro
mne zážitek na celý život.
Věřící v hlavním chrámu právě slavili významný pravoslavný svátek tří světic, Víry,
Naděje a Lásky. Ano, velká písmena jsou použita správně. Tak se nazývají
původně sice tři ctnosti, ale také se tak jmenovaly tři dcery svaté Sofie,
které na počátku 2. století n. l. nechal před jejíma očima umučit římský císař
Hadrián. V ruštině jsou to dodnes užívaná jména Věra, Naděžda a Ljubov, u nás
zůstalo nejčastěji Věra. Mše byla velkolepá, babičky líbaly ikony, hořely tenké
voskové svíce. Nepopsatelně krásný byl zpěv mladých seminaristů bez jakéhokoli doprovodu. Stáli
po obou stranách ikonostasu - oltáře a zpívali ve staroslověnštině jako bozi.
Ostatně, pokud to nevíte, studovat bohosloví je nesmírně náročné. Jsou vybíráni
vysocí a vzhlední mladí novicové, musí mít krásné hlasy a kladou se na ně
požadavky jako na budoucí herce, aby uměli působit na věřící. Zato se mohou i
ženit.
Pak jsme brouzdaly listím mezi klášterními budovami a chrámy, viděly jsme také
např. výstavu ikon, modloslužebných rouch pošitých perlami, výstavu hraček,
suvenýrů. V komplexu bydlí také patriarcha s rodinou, zahlédly jsme i dětský
kočárek před jeho sídlem.
Zkřehlé a prochladlé jsme se zahřívaly v čajovně a tam se nás nezištně ujali
mladí Rusové, kteří zde byli autobusem na zájezdu. Vzali nás do Moskvy
zpět s sebou a vysadili u nejbližší stanice metra. Jedna z dívek mně dala svou adresu a
dopisovaly jsme si, jak tehdy bývalo zvykem. Vydrželo nám to aspoň 10 let.
Jmenovala se Galina.
Je to již dávno, ale podzimní vzpomínka zůstává živá dodnes.
Prababka - čtenářka
ChytráŽena.cz