Podzimní návštěvník

Tenhle příběh mám od své kamarádky. Ale dovolila mi ho zveřejnit jen pod podmínkou, že v něm změním její jméno. Takže jí budeme říkat třeba Zuzka, ano? Takže, abych to uvedla, Zuzčina babička měla moc ráda listopadky – vznosněji chryzantémy. Píšu o nich schválně, protože hrají v příběhu zcela zásadní roli. Kdyby totiž ten den Zuzka babiččiny oblíbené květiny pečlivě neokopávala, bůhví jak by to s tím malým opeřeným nebožátkem dopadlo…

Zrovna začínal podzim. První nedočkavé stromy se už začaly halit do oranžových a žlutých tónů, švestky a jablíčka pomalu dozrávaly ve větvích ovocných stromů a ptáci se už pomalu začínali houfovat s úmyslem zaletět si na pár měsíců na příjemnou dovolenou. Zuzana se, jako každý podzimní víkend, věnovala babiččiným oblíbeným chryzantémám. Babička už stěží chodila, takže rozhodně nebylo v jejích silách se o tu pestrobarevnou střapatou záplavu postarat. V její zahradě totiž prakticky nic jiného nerostlo. Celé léto byla jen příjemně zelená, ale během několika podzimních týdnů se vybarvila v plné kráse. Zuzana dělala to, co vždycky; trochu něco okopala, uštípala uschlé květy a navečer si z půvabných květin natrhala kytičku pro potěšení.

Ten den se ale k jejímu úsilí přidal nečekaný host: malý zeleno-oranžový ptáček. Zuzana mi později tvrdila, že jí trochu připomínal andulku. Kromě jeho vzhledu na něm bylo zvláštní i to, že se skoro nebál. Důvěřivě hopkal okolo a sem tam si něco pro sebe zacvrlikal. Zuzana hned poznala, že to bude nějaký uprchlý mazlíček, ale víc si s ním rady nevěděla. V jednu chvíli to vypadalo, že se ten malý opeřenec nechá přemluvit a sedne jí na ruku, ale nakonec si to rozmyslel. Zuzaně to bylo líto, protože už se blížil večer a ona měla strach, že se ptáčkovi něco stane.

Když se její manžel vrátil z práce, všechno mu vypověděla a on dostal geniální nápad. Snesl z půdy starou klec po andulkách a trochu si pohrál s dvířky. Kvůli jejím předchozím návštěvníkům je totiž musel trochu upravit, aby nešly tak snadno otevřít. Několikrát totiž dostal ponižující a zdlouhavý úkol vylovit andulku zpoza skříně, tak se rozhodl učinit tomu konec jedou provždy. Teď ale musel dvířka vrátit do původního stavu. Vymyslel totiž takový plán. Dodnes přesně nevím, jak ta jeho konstrukce vypadala. Bylo to prý něco na způsob kladky, kdy se k dvířkům přivázal provázek, který se pak přehodil přes větev a vedl až do primitivního úkrytu za starou laminátovou kádí.

Příští ráno se naštěstí záhadný ptáček ukázal zas. Zuzana nasypala do klece směs zrní, posadila se za káď a čekala. Netrvalo to dlouho a ptáček se skutečně odvážil do klece vletět. Teď přišla Zuzanina chvíle. Stačilo jen provázek pustit a dvířka by se měla sama spustit dolů. Jenže ouha. Někde to drhlo. Zuzana musela provázkem několikrát škubnout. Malému návštěvníkovi se to nenadálé cukání zřejmě nelíbilo a už už to vypadalo, že z klece po anglicku zmizí, když tu se provázek uvolnil a dvířka se spustila. Bylo to, ptáček byl zachráněn. Zuzana s manželem odnesli ptáčka do zverimexu, kde ho identifikovali jako „nějakého papouška“ a předali ho místnímu chovateli. A já si dodnes říkám, co by se bylo stalo, kdyby Zuzanina babička nemilovala listopadky…

Notburga

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10