Pondělí, pondělí, co nám ještě nadělí?

Ach jo, zase konec docela pěkného víkendu a do práce.
Počasí nic moc, nálada taky nic moc, chtělo by to nějakou vzpruhu.

Taky že jo. Brzy jsem se dočkala.
Jedeme si lážo plážo autem do práce, jemně - kde si asi mám dodělat na ksichtě ten obličej? Čas se musí využít, je ho málo, tak kosmetický salón mám každé ráno ve vozidle.

Dojelo nás auto. Nic zvláštního, jelikož ale já bych si mohla vypíchnout oko, má manžel při této akci zakázanou rychlou jízdu a já vymezený úsek, kde je právě nová silnice a krásná bez výmolů.
Manžel nechtěl riskovat můj zrak, a tak ještě zpomalil, aby nás autíčko mohlo bezpečně předjet, nikde nic nejelo, nejsme v Praze.

Kdepak. Auto nás dojelo co to šlo nejblíž a zpomalilo taky. My zastavit, tak snad zastavil taky...
To mám hrozně ráda, když se nám na zadek nalepí auto a není k odlepení, přidáš, přidá, přibrzdíš, přibrzdí, ale nepředjede - asi to neumí.

A v tom se to stalo! Z blízkého remízku vyběhla srna! Tak to už jsme jednou zažili a mám děsivé sny dodnes. Štěstí, že jsme jeli mojí kosmetickou rychlostí, manžel ještě přibrzdil, aby srnčí dáma bezpečně přeběhla na druhou stranu a v tom BUM!
Nálepka zezadu byl v našem autě!

Ach jo, a teď to začalo! No nám se toho krom promáčkutého nárazníku nic moc nestalo, akorát jsem obočí měla namalované až za ucho, ale pán si auto poškodil, jako by narazil do skály. Pomačkaný předek, hnuté dveře... Vyjevená milostpaní vyletěla z auta rychleji jak ta srna a začala spílat, zpočátku se nevědělo komu, možná to nevěděla ani ona.

Došlo k řešení situace. K podobným haváriím se dnes policie volat nemusí. Pán s tím souhlasil, že mu tedy manžel zaplatí opravu auta a bude to vyřízeno.
Manžel vykulil oči, zalapal po dechu a počal se bránit: "Tak vrazil jsem já do Vás či Vy do mne?"
"No a já do Vás, ale vy jste zabrzdil!!"
"A to jsem si měl nechat rozflákat auto od srny a ještě ji zabít?"
"Pak já ale za to nemohu, že jste brzdil..."
"Jo a když do té srny vrazím, pojedu patrně bez úhony dál, že?"

No nakonec to dopadlo tak, že se ta policie přece jen musela přivolat, ač nedošlo ani k hádce, natož k ručnímu vyřizování účtů, pouze se neshodli na dalším postupu. Byli tam v mžiku.
Manžel byl vyzván pánem, aby situaci vysvětlil on... takže vysvětlil.

"No a teď mu řekněte, že neměl brzdit, abych do něho nenarazil," dožadoval se viník nehody.

Policista se vykulil. "Vy neznáte vyhlášku, že jste povinen dodržet bezpečnou vzdálenost?"
"Znám, ale on brzdil"... no pořád dokola...

"S tím musíte počítat, nejet hned za vozem a dodržet bezpečnou vzdálenost, abyste to ubrzdil taky!"

No, měl co chtěl... dostal pokutu, zaplatí škodu, auto jaksi moc nejelo, my jsme odjet mohli, pojízdní jsme, chce to jen vyměnit nárazník. Ještě že jsou ty pojišťovny... Akorát zubaře manžel zmeškal, ale to se moc nezlobil.

Tak nevím, když takto začalo pondělí, máme příděl smůly vyčerpaný, či to teprve začalo?

Dle skutečné události...