Bio vládne modernímu životnímu stylu. Nejen proto, že je to trendy, ale jednoduše protože si více pochutnáte, budete dělat něco pro své zdraví a v neposlední řadě začnete objevovat polozapomenuté produkty. Třeba právě královnu mezi obilninami – špaldu, která vás překvapí nejen svou všestranností, ale i výjimečnou chutí!

Naši předkové nepili minerálky, nekupovali si potravinové doplňky na pročištění a detoxikaci a přesto nemívali takové zažívací potíže jakými dnes trpíme my. Tajemství se skrývá v jejich skladbě stravy. V jednoduchosti je krása a oni jedli jen to, co si sami vypěstovali – bez chemie. Z obilnin se na polích velmi často objevovala špalda – Popelka, kterou dnes znovu objevujeme a nepřestáváme se divit, jaký poklad se v ní ukrývá.

Špalda je vlastně druhem pšenice. U nás se jí také říkávalo samopše. Historie jejího pěstování je předlouhá – patří mezi nejstarší kulturní obiloviny. Před ní se pěstovala pouze pšenice dvouzrnka a jednozrnka. Podle archeologických výzkumů se pěstovala již v době prehistorické. Oblibu si získala jak u Egypťanů, tak i u Keltů a Germánů, a v průběhu staletí se stávala stále populárnější v celé Evropě.

U nás byla rozšířená ještě v 18. století. Pak ale přišla průmyslová revoluce a s ní i extenzivní zemědělství a špalda se stala nepohodlnou. Proč? Prostě neposkytovala zemědělcům takové výnosy, jako nově vyšlechtěné druhy pšenice. Co na tom, že se špaldě svými nutričními hodnotami vůbec nemohly rovnat – hlavně, že byla velká sklizeň! 

Dnes špalda zažívá svou renesanci, a dokonce se vyhřívá na výsluní zájmu výživových odborníků. Mele se z ní velmi hodnotná mouka, která má téměř totožné využití jako „klasická“ bílá pšeničná mouka, narozdíl od ní je však přímo nabytá spoustou hotnotných nutrientů. Hodí se k zahušťování polévek, omáček, lze z ní připravovat i teplé moučníky, péct koláče či chléb. Ze špaldy se vyrábí také krupice, vločky či bulgur. Čím méně je však upravována, tím více výživových hodnot si uchová.

Čím je špalda tak výjimečná?

Obsahuje nejvíc bílkovin ze všech obilovin, je v ní však jen velmi malé procento tuku, který představují především, dnes tolik oblíbené, nenasycené mastné kyseliny. Je bohatá na minerály, zvláště pak draslík, hořčík, vápník a zinek. Vyniká také obsahem vitaminů skupiny B, mimo jiné i vitaminu B17, který se proslavil svými protirakovinnými účinky. Díky dalším biologicky cenným látkám je výtečným pomocníkem v boji s infekcemi. Má vysoký obsah vlákniny, proto se její konzumace doporučuje při potížích s trávením.

Tato speciální špaldová struktura je dokonce velmi dobře snášena i osobami s citlivým zažíváním. Vše, co máme dnes ověřeno laboratorně a vědecky, o špaldě věděla již před osmi sty lety svatá Hildegarda z německého Bingenu. Ta, prý na základě božího vnuknutí, připravovala nemocným jednoduché jídlo ze špaldy, po kterém se jim vždy ulevilo a na jejich trávení působilo jako léčivá mast – bylo nejen velmi dobře stravitelné, ale také výživné, takže dodalo potřebnou energii.

Špalda je v současné době téměř výhradně pěstována na polích biofarmářů. Důvodem je právě nízká výnosnost, což však vynahrazuje svou pěstitelskou nenáročností. Nevadí jí drsnější klimatické podmínky a vyroste všude, kde by se jinému obilí nedařilo. Typické je pro ni obalení zrna dvojitou plevou. Plodina je tak výborně chráněná před chorobami, škůdci, i nepřízní počasí, takže je přímo předurčena pro ekologické zemědělství.