Tak konečně nadešel ten požadovaný den, 14.7. Den, kdy jsem měla na ozdravný pobyt letět do Černé Hory. O to víc jsem se tam těšila, když nám stejný turnus vyšel s mojí nejlepší kamarádkou, která není odsud, ale z poměrně velké dálky. Mimochodem, dokonce jsme se i před dvěma roky seznámily právě na tomto pobytu.

Tak a teď jsme se obě modlily, aby nás dali i do stejného oddílu. Což se nestalo, ale řekly jsme si, že to snad půjde udělat na letišti. Ve 2 hodiny v noci pro nás s mamkou přijela mamky nejlepší kamarádka ( protože bychom se jinak do Prahy dostat nemohly) a o půl třetí jsme vyrážely. To Markétka, ta moje kamarádka, už dávno nocovala v Praze na letišti. Už jsem se strašně na ni těšila, že ji zase uvidím. Konečně jsme dojížděly na letiště, vystoupila jsem z auta, rozloučila se s tetou a pádila na letiště. Tam hned ke mně přiběhla Markét s ubrečenýma očima, prý že to nejde už udělat, abychom byly u sebe, ale že to ještě zkusí, až tam přistaneme a budeme na hotelu. Obě jsme tomu moc nevěřily.

Ale co se dalo dělat. Chytly jsme zrovna i přísnější vedoucí. No už nás odbavili, všechno a teď jen čekat do půl 7 než odlítneme. Tak to rychle uteklo, seděli jsme v letadle. Miluju strašně moc letadla, hlavně když to vzlítává a přistává, je to strašně úžasný pocit. Takhle jsme letěli krásnou hodinku a půl na letiště v Černé Hoře- Podgorici. A odtud jsme jeli skoro dvě hodiny autobusem už na požadované místo v Ulcinj. Dorazili jsme tam, byl tam v tom zmatek, čekali jsme, než se uvolní pokoje od předchozího turnusu. A zatím jsme zařizovaly, jestli teda budeme spolu. Moje vedoucí řekla jasné ne. Tak Markéta, chudák, brečela a já jsem byla naštvaná. Tak Markéta napsala své mamce, že už tu nechce být, ať pro ni přijede. A její mamka zavolala na tu pojišťovnu. Něco jim tam musela říct, protože hned to šlo zařídit. Tak jsme konečně byly spolu a ještě s jednou holčinou. Ten den jsme si tam všechno tak nějak okoukávaly. Kde budeme mít restauraci, pláž, městečko apod. Druhý den už jsme si to šlapaly na pláž. Bylo to kousek od hotelu. Pláž byla nádherná, byl tam jemný písek a i moře bylo jen písečný. Pořád jsem šla a pořád jsem měla třeba po lýtka vodu. Bylo to úžasný. Někdy jsem došla k bojkám a vodu jsem měla po ramena. Občas tam byly i vlnky. Jeden týden tam bylo krásné počasí. Avšak ten druhý už se to začalo kabonit. Pršelo občas a bylo  chladno. A  když bylo hezky a šli jsme k moři, tak bojky byly skoro u břehu a byla červená vlajka, a tak se do vody nesmělo.

Což bylo k ničemu a takhle to šlo potom skoro každý den. Když už, tak jen opalovat se na pláži. Jelikož bylo takovéhle počasí, tak jsme většinou odpočívaly na hotelu, nebo hrály karty, bavily se s ostatníma, co tam byli. Našly jsme si tam i super kamarády, Markét tam začala s jedním hodným chodit. Já jsem tam taky mohla být s někým, jenže jeden hrozně střídal holky a to jsem si řekla, že až takhle se zas nesnížím. A co jsem se po psaní na internetu dozvěděla, tak ten, kdo se mnou chtěl chodit si myslel, že jsem s tamtím, co je střídal, anebo se styděli mi to říct.  No přejdeme k výletům. Jeli jsme na tři. Loďkou na jeden krásný ostrov, do Starého Ulcinj, a potom do večerního Ulcinj na nákupy. Ve Starým Ulcinj to bylo moc krásný, ty památky jejich. Měli tam mnoho uliček krásných, ale co se mi nelíbilo, že tam třeba byl kontejner, a ty místní to tam házeli všude okolo, docela to kazilo ten celkový dojem, když vidíte třeba krásnou památku nebo něco podobného a kousek od ní kupa smetí. Na večerním nakupování to bylo taky moc fajn, a měli tam i dobré pizzy. No když jsme byli na hotelu, tak občas byla i diskotéka, která byla vždycky moc fajn. A my s Markét rády tančíme ( hop-hop), tak jsme to tam vždycky rozbalily. Na poslední diskotéce pár lidí brečelo, protože už druhý den se odlítalo. Po diskotéce jsme si balily věci a potom jsme šly spát.

Ráno jsme se vzbudili, museli jsme kufry dát na chodbu o patro níž, jít naposledy na pláž a potom na oběd. A čekat, až přijedou autobusy. V autobuse jsem seděla s jedním klukem, se kterým jsem se začala bavit až ke konci pobytu, což mě teď moc mrzí. Ale plánujeme, že se brzy uvidíme. No na letišti to bylo rychlý a už jsme seděli v letadle a odlítali jsme. Měli jsme celkem nepříjemné turbulence, ale mně se to naopak líbilo. Když jsme přistáli, tak už jsme slzy s Markét nevydržely.

Musely jsme brečet. Přišly nám kufry, s pár lidmi jsme se objaly a naposledy rozloučily. Na letišti mě naštěstí čekala mamka. A potom už jsme frčeli domů.Tak doufám, že mi takhle krásné prázdniny vyjdou i příští rok.

                                                                                                              
Barusska - čtenářka
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout