Překvapení po víkendu

Tento příběh se stal před pár lety na našem oblíbeném místě v Oderských vrších, v obci Klokočůvek, v tamější chatové oblasti u Maria skály podél toku řeky Odry.

Každoročně na toto místo zamíříme s rodinou minimálně na víkend. Ne jinak tomu bylo i před šesti lety, kdy ještě dcera chodila do školky. Byl teplý začátek podzimu, lesy hrály všemi barvami, houby na nás vykukovaly za každým kmenem. A také na nás (a nejen na nás) číhala ta záludná, nenápadná zvířátka, která nejdou ani okem vidět, ale škody dokážou napáchat až až. Ano, jsou to klíšťata.

Po zkušenostech z předchozích let, kdy můj bratr byl nějakou dobu po kousnutí klíštětem na antibiotikách a měl šílené bolesti jedné poloviny těla, jsme se při každé procházce do lesa "navoněli" repelentem a vhodně se oblékli.

Je časné ráno, vyrážíme na hřiby. Já, šestiletá dcera Katka a děda Jirka. Půl hodiny pěšky od chatky, kde se rekreujeme, konečně narážíme na první úlovek. Košík se nám pomalu plní praváky, babkami, občas i nějaký ten kozák. Dcera (ještě neznala druhy hřibů) by nejraději sbírala všechno, co má jednu nožku. Tento výšlap jsme tedy pro ni využili také i k poznávání jedlých hřibů. Klíšťatům se zdárně vyhýbáme, věříme repelentu a pořádnému oblečení. Kolem oběda už máme košíky plné, ale břicho prázdné. Vyrážíme k chatkám, plni očekávání, co bude k jídlu.

Ještě před obědem se pro jistotu kontrolujeme, zdali jsme si nepřinesli s sebou z lesa toho malého tvora, přisátého kdekoliv na těle. Vše je v pořádku. Hřiby se také zkonzumovaly, my žijeme. Dovolená proběhla v poklidu, ale....

     ...ale po víkendu, v pondělí, jsem vedla dceru do školky. Při česání vlásků mne upozorňovala, ať ji nečešu na temeni, že tam má hrčku a že ji to bolí. Nic nevidím, doufám, že se to vstřebá. Tak jsme udělaly culíčky a vyrazily do školky. V šatně, při převlékání, jsem si všimla černého flíčku ve vlasech. Koukám a ono tam klíště a pořádně nasáté.

Dcera v ten den do školky nešla, děda ten zákeřný hmyz vytáhl, ale my přeci jen zašli ještě k lékařce. Poučila nás, jak máme dále postupovat a místo kontrolovat. Po týdnu bylo vše zhojeno, po klíštěti ani památky, zarudlé místo zmizelo a my na událost už vzpomínáme jen občas. Náš příběh dopadl tentokrát dobře.

Přesto všem opravdu doporučuji, aby prevenci a ochranu před těmito živými miniaturami, zvanými klíště, nepodceňovali.

Nadenica – čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10