Při hubnutí si stanovte rozumné cíle

Lidé trpící obezitou nebo nadváhou mají často pocit, že se svým stavem nemohou nic dělat. Mají deprese z toho, že se jim opakovaně nedaří zhubnout, neúspěchy pak zahánějí jídlem, což opět prohlubuje jejich potíže. Řešení je složité, ale existuje: především je třeba začít uvažovat o světě jinak než v kilogramech.

Obezita je nemoc, která přináší velké zdravotní potíže. Důsledky nadměrné hmotnosti nespočívají pouze ve zvýšeném riziku vzniku kardiovaskulárních a metabolických nemocí nebo v postižení pohybového aparátu. Významnými problémy jsou také deprese, úzkosti, nižší sebevědomí a společenská diskriminace. Tyto negativní prožitky často bývají spouštěčem pro přejídání. Následný pocit uvolnění ale bývá velmi rychle vystřídán pocitem viny ze selhání.

Místo lásky koblihu

Všichni lidé vnímají jídlo jako něco příjemného. Už kojení je spojeno s pocitem tepla, bezpečí a blízkostí matky. V pozdějším věku bývá jídlo využíváno jako prostředek – buď k odměnám, nebo k trestu. V dospělosti se pak ve stresujících situacích uchylujeme k naučeným vzorcům chování a opět hledáme v jídle utěšení, uvolnění a radost. Obézní ovšem velmi často zcela nerozlišují mezi fyziologickým hladem, který jídlem lze utišit, a mezi hladem emočním (například po lásce, porozumění, uznání), který jídlem řešit nelze.

Lidé s nadváhou či trpící obezitou v porovnání o ostatními obvykle mají jiný vztah k jídlu i k sobě. Často jedí nepravidelně, vynechávají snídani, oběd a maximální porce jídla pak připadá na pozdní odpoledne a večer. Dalším rysem je rychlá konzumace jídla bez dostatečné kontroly a snížená citlivost až porucha vnímání pocitů sytosti a hladu. Obézní lidé jsou úzkostnější, depresivnější, nejsou spokojeni se svým zdravím, trpí nižším sebevědomím a negativními pocity vůči sobě. Otázkou ovšem zůstává, zda jsou uvedené vlastnosti příčinou nebo následkem obezity.

S nepříjemnými následky obezity se setkávají už obézní děti, které dostávají od svých vrstevníků  hanlivé přezdívky. Častý bývá posměch při hodinách tělocviku, protože dítě s nadváhou většinou není tak obratné a rychlé. Hodiny tělesné výchovy se proto mohou stát utrpením a dítě se jim snaží co nejvíce vyhýbat. Výsledkem nedostatečného pohybu je ještě větší nárůst tělesné hmotnosti. Obézní jedinec je svým okolím současně považován za hloupého a líného – to není fráze, ale fakt zjištěný sociologickými dotazníky. Dokonce i malé děti v mateřských školách mají ve větší oblibě děti mentálně postižené než obézní. Závažné jsou pak důsledky takového postoje okolí v psychice obézních dětí. Uzavírají se do sebe, často se stávají třídními šašky, u chlapců převažuje agresivita a tvrdohlavost. Mnohé řeší nepříjemné vnitřní pocity dalším nadměrným příjmem jídla, vysedáváním doma namísto pohybu venku a kruh se uzavírá. Pokud není obezita u dítěte řešena včas, bude obézní i v dospělosti.

V dospělém věku se však vžité návyky mnohem hůř mění a navíc k nim přibývá i řada zdravotních komplikací. Některým obézním lidem se začne zdát, že hodnota osobnosti závisí na hmotnosti. Jejich myšlení se stane černobílým (zhubnul jsem o dvě kila, vše je dobré / přibral jsem dvě kila, vše je špatné, já jsem špatný), středobodem všeho je sebekontrola. Situaci zhoršují nereálné cíle a nepřiměřená očekávání. Obézní se ocitají v bludném kruhu – nereálné cíle a přísné sebehodnocení často vyústí v přejedení, následuje vina a další snížení sebehodnocení.

Věřte si

A jak z tohoto bludného kruhu ven? V první řadě je nutné se přestat vymlouvat a přiznat si problém. Ano, jsem obézní a je nutné s tím něco dělat. Tam, kde se objevují poruchy příjmu potravy (bulimie, noční jedení), je nezbytná spolupráce s psychologem. Psycholog pomůže i s ostatním, například s hledáním a posilováním motivace, nácvikem schopností sebeovládání, pomáhá hledat jiné hodnoty než jídlo apod. Každopádně je vždy důležité si ujasnit, proč chci hubnout (motivací může být zdraví, touha líbit se, potřeba změny) a stanovit si reálné cíle. Takovým cílem je úbytek hmotnosti 0,5 až kilogram týdně, v dlouhodobém výhledu to může být 12 kilogramů za půl roku. Pokud se vám to zdá málo, představte si, jak dlouho jste je nabírali.

Změny v jídelních a pohybových návycích zavádějte postupně, začněte tím, co je pro vás nejméně obtížné. Zdar vám posílí sebevědomí a motivaci. Zaveďte si sešit, do kterého si budete zapisovat, proč chcete hubnout, jaký je váš cíl hmotnostní redukce a které změny plánujete učinit. Nezapomínejte si pravidelně zaznamenávat své úspěchy. Pozitivním výsledkem nemusí být jen úbytek kilogramů, ale i  zlepšení laboratorních výsledků (pokles hladiny krevního cukru, snížení hladiny cholesterolu), zmenšení obvodu pasu nebo boků. Odměňte se, když se vám podaří splnit některý z cílů (například úbytek hmotnosti dva kilogramy za měsíc, začít chodit plavat apod.).
A co je nejdůležitější? Učte se mít rádi takoví, jací jste a nehleďte na svět skrz nadbytečné kilogramy. Na druhou stranu se učte mít zodpovědnost za své zdraví a věřte si. Sílu ke změně v sobě zcela jistě najdete.


Není Vám zdraví lhostejné? Čtěte pravidelně časopis Rodina a zdraví, společenský měsíčník zaměřený na zdravý životní styl a problémy českého zdravotnictví. Přináší informace užitečné při péči o zdraví celé rodiny - od dětí až po seniory. Je určen především ženám - manželkám a matkám - které zde najdou praktické tipy pro své nejbližší.

Autorka: Karolína Hlavatá
Zdroj: časopis Rodina a zdraví 6/2008