Tento příběh mi vyprávěla kamarádka. Pracuje jako vybalovačka zboží v jednom velkém hypermarketu. Nedávno mi vyprávěla o tom, jak je vše v tomto i jiných velkých obchodních řetězcích zorganizováno.

Jak každičké zboží určené na odpis je pečlivě evidováno, zapisováno a posléze odepisováno a za dozoru příslušných pracovníků znehodnocováno. „A přesto se stane, že např. poškozený sáček bonbónů „navštíví“ nenechavá prodavačka a pár bonbónů si uzobne,“ smála se kamarádka. „No, řekni, není to škoda vyhazovat dobré bonbóny do odpadu?“, zeptala se ještě.

Pak jsme diskutovaly o tom, jak by mohly tyto a jiné dobroty, samozřejmě nijak nepoškozené, udělat radost např. dětem v dětských domovech, ve školkách, nemocnicích  atd.

Za několik dní mi kamarádka řekla, že všechny prodavačky mají v práci průšvih. Jejich paní vedoucí je několikrát upozorňovala, že zboží na odpis nesmí konzumovat ani brát domů. Přesto byly vyřazeny z prodeje drahé a velmi chutné karamely a přímo ředitel obchodního domu zjistil, že tyto byly někým po odpisu snědeny. „Proto vás všechny varuji, že pokud se to bude ještě opakovat, budou všem prodavačkám uděleny srážky ze mzdy!“ varovala paní vedoucí své podřízené. Kamarádce se to samozřejmě nelíbilo. Jako jedna z mála se cítila natolik povznesená nad loupeživé nájezdy na vyřazené zboží, že se jich prostě a jednoduše nikdy neúčastnila. „A teď mám přijít o peníze?“, zoufala si nespokojeně. Já jako velký nepřítel nespravedlivého chování jsem její postoj schvalovala. Proč mají přijít o peníze nevinné mámy dětí, které si nedovolí vzít, co není jejich? Jak k tomu přijdou, aby byly potrestány stejně jako viníci? A tak jsme přemýšlely, jak přijít na skutečného viníka.

Od té chvíle se zhoršily vztahy na kamarádčině pracovišti. Nikdo nikomu nevěřil, holky se podezřívaly navzájem. Až jednou se vyřazovalo několik velmi kvalitních a lákavě vypadajících drahých bonboniér. Okamžitě bylo kamarádce jasné, že „straku“ nenechají bonboniéry v klidu. Určitě to je pro ni velmi lákavá kořist. A tak vymyslela ještě se dvěma spolehlivými kamarádkami plán, jak bonboniéry hlídat.
     A jak to dopadlo?
     Následující den byl zloděj dopaden! Kamarádky se šikovně střídaly ve skladu a plenta oddělující dvě menší místnosti jim sloužila jako skrýš. Proto nakonec jedna z nich viděla, jak bonbóny z bonboniéry baští samotná PANÍ VEDOUCÍ.
     Ta, která nesla zodpovědnost za zboží a neudržela se, ujídala lákavá cukrátka. A když bylo ouvej, nemohla přiznat, že viníkem je ona sama.
     Milá paní vedoucí putovala z obřího hypermarketu z funkce vedoucí přímo na pracovní úřad a pro ostatní prodavačky se stala tato příhoda obrovským ponaučením.