Příšerná bunda

Můj příběh na téma oblečení a módní doplňky se stal v době v mých dvanácti let. V té době jsem se ještě vůbec nezajímala o módu a ani mě nezajímalo, co nosí ostatní holky.

Jednoho dne před přibližně pěti lety mi můj taťka koupil bundu, nebo spíše kabát. Já, jako holka, která o módě vůbec nemá páru, jsem nemohla posoudit, zda je ta bunda hezká či ne. Takže jsem si ji druhý den vzala do školy. Pamatuji si, že v ten den sněžilo a já šla s deštníkem. Myslela jsem si, že se na protější zastávce smějí kvůli němu.

Ale byla jsem na omylu. Cestou do školy jsem nikoho ze třídy nepotkala a svoji bundu jsem si pověsila do šatny. V té době jsme neměli ještě skříňky, ale normální šatny pro celou třídu, takže každý mohl vidět věci všech. Zatím bylo všechno v pohodě. Pak když jsme měli odpolední vyučování a mezi ním hodinu volno, při níž jsme mohli, no teda museli jít pryč ze školy, tak ještě předtím se mě moje kamarádka ptala, jestli je ta bunda moje. Já jsem odpověděla, že ano. Nejspíš se ukázala moje naivita, jelikož jsem si myslela, že se jí moje bunda líbí. Pak když jsme teda odešli ze školy před školu, začali se mi všichni smát.

Ta bunda byla totiž s fleky, které vypadaly jako od krávy: D. Bylo to hrozné, pořád říkali: „bů“, no já jsem se styděla. Tu bundu jsem si samozřejmě už na sebe nikdy v životě nevzala a postupem času jsem se začala oblékat podle módy. Teď je pro mě nepochopitelné, jak jsem se mohla takhle oblékat, to nebyla jenom ta bunda. Nosila jsem škaredé kalhoty, škaredá trička, která bych si teď nevzala - ani kdybych šla jenom s odpadkovým košem. Myslím, že jsem k tomu všemu měla ještě škaredé brýle, teď už nosím čočky a s brýlemi mě jen tak nikdo neuvidí.