Klárka. Když jste toto jméno na gymplu vyslovili, všem bylo jasné, o koho jde. Především tedy chlapcům. Klárka byla totiž ztělesněním jejich snu. Vysoká, dlouhovlasá, s krásným obličejem a velkými ňadry.
Klárka. Ano, moc dobře věděla, jak vypadá a jak ji vnímá okolí. Uměla toho náležitě využít. Tu za ní napsal úkol Ondra, tu jí Petr daroval svůj oběd, tu ji Luboš taktně odradil nápadníka z vedlejší třídy. Věděla, že ať už by o laskavost poprosila kteréhokoliv kluka ve škole, udělal by, co by jí na očích viděl. A to ji někdy až děsilo.
Klárka. To byla ta, se kterou chtěl jít každý na školní ples. Chlapci kvůli tomu uzavírali sázky, téměř se poprali. Ovšem kdo bude ten vyvolený? To nikdo nevěděl. A upřímně: nevěděla to ani Klárka. Už ji totiž to neustále nadbíhání spolužáků obtěžovalo. Někdy by chtěla být "obyčejná" jako ostatní holky ve třídě. Termín plesu se blížil a Klárka zatím všem "nápadníkům" dala košem.

A byl. Klárka by to do Adama nikdy v životě neřekla: vyzvedl ji doma, donesl jí růži, na ples jeli taxíkem. Ukázalo se, že Adama nezajímají jen počítače, ale má plno jiných zájmů, o kterých Klárka vůbec netušila. Stejně tak Klárka netušila, že Adam může být tak úžasný společník. Celý večer Klárku bavil, vtipně ji zbavoval otravných obdivovatelů, výborně tančil. A nakonec se Klárce splnil i její sen: konečně si připadala jako úplně obyčejná holka.
Habaďúra - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz