Hořící byt

Bylo mi okolo 13 let. Hlídala jsem mladší sestru. Rodiče byli v práci a jezdili domů okolo 15:00 hodin. Chtěla jsem udělat radost a rozhodla jsem se něco uvařit. Napadlo mě, že usmažím krokety. Připravila jsem si těsto  a ukuchtila kuličky. Když jsem je měla připravené, dala jsem si pánvičku na plynový vařič. Moje mamka mi pořád říkala, abych nevařila na tom pravém plynovém vařiči, protože tam unikal hodně plyn. Nevím proč, ale já tu pánvičku dala zrovna na tu špatnou stranu.

Olej byl už rozehřátý a já naházela krokety do pánve. Jak olej stříkal z pánve ven, tak začala pánvička hořet. V tu chvíli jediné, co mě napadlo, bylo nabrat vodu do skleničky a chrstnout to na tu plynovou bombu. Oheň v tu chvíli byl vyšší. Rozeběhla jsem se za mojí sestrou, která si povídala s kamarádkou v pokojíku z okna. "Eví, Eví!!! Hoříme!" Eva se jen tak ledabyle na mě podívala a povídá si s kamarádkou dál. Já ji chytla za svetr a vytrhla  z okna: "Hoříme, tak nevykecávej!'' Zavřela jsem okno a chytla ji za ruku. Když jsme doběhly do kuchyně, došlo jí, co se děje. "Ježíši, my hoříme!!" vykřikla.

Oheň byl mezi dveřmi, které vedly do chodby. Byla to jediná cesta, kudy ven. "Eví, musíme tím ohněm proběhnout!" Eva se mě držela za mikinu a já se rozeběhla. Když už jsem byla u ohně, chytla mě k sobě a zastavila se. "Eví, pusť mě, nebo shoříme, musíme to proběhnout!" Řekla jsem jí a cítila už teplo ohně na obličeji. Chytla jsem ji za ruku, proběhla i s ní ohněm  a rychle ven. Ani jedna z nás nebyla popálená. Přiběhly jsme na chodbu a začaly bušit na naši sousedku. Asi nebyla doma, protože neotvírala, ale sousedka nad námi slyšela rachot na chodbě a vyběhla ven. "Co se děje, holky?" "Teto, hoříme!" řekly jsme obě jedním hlasem. Sousedka se ani neobula a utíkala za námi do bytu. Podívala se po okolí a jako první strhla dřevěnou poličku, co byla nejblíž u ohně a vše, co by mohlo hořet. Koukla se, odkud se oheň vzal. Kolečko na přidání a ubrání plynu už bylo celé rozteklé. "Holky, máte tady někde kleště, nebo něco podobného?!" Rychle jsem v kumbálu vytahovala nářadí a kleště našla. Podala jsem jí je a sousedka plyn jen utáhla a pak jen sfoukla... Stála jsem tam jako zařezaná. Vždyť to bylo tak jednoduché!! Jak jsem na to nemohla přijít?  Sousedka si nahlas oddychla. Podívala se na nás a zeptala, zda nám něco není. Nebylo nám nic.

Kuchyň vypadala hrozně!! Všude smrad a čmoud, olej byl všude okolo, roh zdi až na strop očouzený. Holky, za chvilku přijde vaše mamka, rychle to pojďte uklidit. Vzaly jsme kbelík s vodou a každá hadr a rychle vše myly. Okno otevřely dokořán, aby se vyvětralo. Mamka přijela a hned jí bylo na zastávce hlášeno, že u nás hořelo. Přiběhla domů, když jsme měly vše umyté. "Co se stalo??? Tady hořelo?" Celá ustrašená stála mezi dveřmi. Sousedka jí vše v klidu vysvětlila a řekla jen, že jsme měly docela štěstí, že ta bomba mohla taky bouchnout. Myslím, že štěstí jsme měly. A veliké!  Už nebydlíme v paneláku, odstěhovali jsme se do rodinného domku, ve kterém už bydlí naši rodiče a já se sestrou máme každá svůj byt, ale poličku má mamka jako památku v kuchyni. Vydržela celá, jen roh má trochu očouzený. A sousedka dostala nové ponožky, jelikož ty, se kterými k nám vběhla, už do pořádku určitě nedala.