Nejsem z těch, kteří mají problém si poradit s nejrůznějšími situacemi, které život přináší. Zvládnu menší domácí úpravy, malování i opravu skříňky. Tenkrát jsme se ale s manželem pustili do větších oprav v bytě.
Část nábytku jsme nanosili po částech do sklepa a pomalu začali s malováním, opravami parapetů a dveří. Vše probíhalo k naší spokojenosti, až najednou jsem zjistila, že se nám ucpal odpad. Zkoušela jsem tradiční zvon, pak spirálu, ale nic nepomáhalo, takže se i opravy v bytě zpožďovaly. Manžel přemýšlel, jak zkusit nad odpadem „ vyzrát“ než by vyhledal pomoc odborníka. Vzal letovací pistoli do sklepa, že odpad nahřeje a bude po problému. S tím rozhodnutím, se začaly dít věci!
Já doma převlékala peřiny, kolem mně dováděl pes. Ve sklepě byl klid, až najednou jsem slyšela tlumené volání a z chodby se do bytu tlačil štiplavý kouř. Nevěděla jsem, co se děje, ale začala jsem mít dojem, že v domě začalo hořet!
Vyběhla jsem na chodbu, to už se dal kouř krájet. Z protějšího bytu vyšel soused a říkal, že slyšel z okna, jak můj muž volá o pomoc. Utíkal tedy zvenčí, podívat se, co se děje. Já mezi tím zavolala hasiče a šla také ven i se psem. Soused křičel, že mám donést vodu ve vědru. Manžel byl pořád ve sklepě a nemohl ven, hořely dveře a na sklepním okénku máme mříže. Nemeškala jsem a vědro vody „ chrstla“ manželovi do tváře, kterou měl doslova přilepenou na mřížích, kde „ lapal“ po dechu. Asi jsem jej tím proudem srazila zpět, protože se najednou ztratil. To už přijela policie, hasiči a záchranka. Hasiči uhasili sklepní dveře, když manžela vyvedli, nepoznala jsem jej, tvář měl černější než čertův bratr a k tomu byl pořádně zmáčený. Tvrdil, že mu nic není, ale asi byl v šoku.
Po celé té hrůze jsem se vrátila do bytu, jelikož jsem nechala otevřené dveře, vše bylo zasmrádlé kouřem, skříně, pes i prádlo. Ostatní věci na tom byly ještě hůře, protože byly dole ve sklepě. Až v nemocnici jsem se od manžela dozvěděla, jak to vlastně bylo: Letovací pistole se zahřála, on si ji odložil na krabici s novinami, a když to začalo hořet, odhodil ji i s krabicí ke dveřím, jedinému východu v té místnosti. Ty začaly okamžitě hořet. Pak začal křičet. Nejhorší šok zažil, když se přidušený chtěl dobrat ke kyslíku a já jsem jej proudem vody srazila zpátky do výhně. Říkal, že by to byl kuriózní případ úmrtí -zemřel utopen v hořícím sklepě.
Lékařka, ke které přišel na vyšetření, zařvala a couvla, říkala mi, že si myslela, že dozrál čas a přišel si pro ni samotný Lucifer - pravil můj choť!
Manželovi krom malých odřenin a drobného popálení nic nebylo, na druhý den putoval domů. Já zaplatila tisícovku hasičům za výjezd, vyhodila další kusy koberců i záclon, vyprala psa a konečně si dala pořádného frťan! Na tuto svépomocnou opravu odpadu budeme určitě hodně dlouho vzpomínat. Řekla bych, že tady stoprocentně platí – tohle doma nezkoušejte! Na takové závady je potřeba zavolat odborníky a né zkoušet něčí zaručené rady. Člověka by mohly stát ty pokusy i život. My nakonec také museli zavolat řemeslníky!
Bertice – čtenářka
ChytráŽena.cz