Jak jsme se nenechaly napálit

Stalo se to před několika lety. S mojí maminkou bydlel v domku její vnuk Petr s přítelkyní Míšou. O jednom zimním víkendu si mladí vyjeli zalyžovat na Šumavu. V neděli odpoledne jsem se zastavila pro maminku, abych se s ní trochu prošla. Měla problémy s chůzí, tak jsem ji vodila na procházky. Bylo chladné zimní odpoledne, sněhu bylo jen pár centimetrů.

Když jsme se vracely z procházky, zahlédly jsme, jak kolem maminčina domku obchází nějaký muž. Byl oblečen jen v lehkém sáčku a klepal nejen „kosu“, ale i na okno, na dveře, zvonil a od pohledu byl velice nevrlý. Když jsme k němu došly, otázala jsem se, koho hledá. Rozzlobeně mi sdělil, že hledá Míšu, která si u něho objednala hudební CD za 5000 Kč. On jí ta CD přivezl až z Prahy a nikdo není doma. Ptala jsem se, zda Míša byla o jeho příjezdu informovaná. Řekl: „Byli jsme domluveni a ona si klidně odjede na hory.“ Přišlo mi to nějak podezřelé. Zeptala jsem se, jak se Míša jmenuje příjmením, jak se jmenuje její přítel a odkud se znají. Měl perfektní vědomosti. Co mě ještě upoutalo? Muž byl obut v pantoflích. Na dotaz, jak se sem dostal, když není ani pořádně oblečený, mi odvětil, že přijel z Prahy autem. Má bolavou nohu, počítal s tím, že dojede až před dům, předá CD, vyinkasuje peníze a vrátí se zpět do Prahy.

Nepočítal však s tím, že mu při sjezdu z dálnice dojde benzín. Peníze si žádné nevzal, protože věděl, že dostane 5000 Kč na ruku. Auto tudíž odstavil a pěšky se vydal do naší obce, což bylo odhadem 3 km (s bolavou nohou!). Žádal nás, abychom CD převzaly a daly mu peníze, aby si mohl koupit benzín na cestu zpět. Pohotově jsem odpověděla, že doma tolik peněz já ani maminka nemáme. Mamka už z tohoto problému byla nějak nesvá. Pravila, že zavolá synovi, zda mu mladí něco o převzetí CD neříkali. Otevřela domovní dveře a než jsme se nadály, muž byl uvnitř domu. Byl viditelně promrzlý. Šla jsem rychle za ním, zavolala bratrovi, vysvětlila mu, o co jde, a požádala ho, aby urychleně přišel. Byl tam co by dup.

Muže vypoklonkoval s tím, že si měl předem ověřit, zda Míša bude doma. Když muž nasupeně odešel, šel se bratr zadním vchodem podívat, kam půjde. Představte si, auto měl zaparkované před místním hotelem a v něm zřejmě zanechal komplice. Po návratu muže k autu oba velice intenzivně gestikulovali. Maminka se přiznala, že kdybych u toho nebyla, dala by mu nejen peníze, ale ještě by mu uvařila čaj. S bratrem jsme jí domlouvali, že nesmí nikoho domů pouštět. Když se večer vrátili mladí z hor, byli velice překvapeni. Onoho muže neznali a nikde si nic neobjednali. Jen nám všem bylo divné, jak byl onen člověk dobře informován. Tehdy jsme měli opravdu štěstí, že maminka nebyla sama doma.