Jen k zevnímu použití?

Jako mladá jsem hltala všelijaké horoskopy a předpovědi budoucnosti. Chtěla jsem číst, jakou skvělou budoucnost mám, jaký bezvadný chlap na mne někde čeká,  jaká fantastická práce a tak. Takže když mi kamarádka nabídla výlet do vedlejšího města ke kartářce, nadšeně jsem souhlasila.

Musely jsme se napřed objednat a k samotnému vykládání karet přijet až asi za 14 dní. Tehdy bylo vykládání z karet vlastně nepovolené a tak si kartářka o peníze neřekla. Však jsme věděly už od známých, kolik se dává a že peníze máme dát na dekorační misku na botníku v předsíni.

Co mi kartářka předpověděla, už si nepamatuji, nebylo to nic důležitého  a asi se téměř nic nevyplnilo. Vlastně ano - řekla, že můj otec zemře mnohem dříve než matka a ta že teprve pak bude  užívat života. Otec skutečně zemřel mnohem dříve, ale maminka si života nijak  neužívala, dlouho truchlila. Dneska jsem vůči kartářkám a různým věštcům skeptická.

Mám ovšem kamaráda, který tvrdí, že žádné důležité rozhodnutí neudělá bez porady se svou kartářkou a neváhá za ní jet 130 km do Prahy. Vrací se pak spokojený a klidný, je rozhodnuto. Vždycky mu prý poradí dobře. Nevím, jestli ty rady opravdu vyčte z karet – spíš si myslím, že ta paní se vyzná v lidských duších a umí sama poradit.

Ani s léčiteli nemám osobně téměř žádné zkušenosti. Pomoc léčitelky jsem vyhledala jen jednou. Byla jsem překvapena, kolik nemocí mi našla, prakticky žádný orgán v mém těle nebyl podle ní zdravý. Naordinovala mi spoustu léčivých čajů. Když jsem bylinky a čaje přinesla z lékárny, byl toho vrchovatý prádelní koš. K její cti musím přiznat, že jako hlavního nositele mých potíží  označila žlučník. Tak to skutečně bylo a zanedlouho už následovala operace žlučníku, pak akutní zánět slinivky břišní a čaje jsem nakonec využila jako přísadu do koupele.
Ale chci vám vyprávět příběh mé sestřenice, který se udál před lety, ještě za starého režimu, kdy nebylo tolik léčitelů.

Sestřenice měla 5 dětí a nebyla příliš zdravá. Mimo jiné trpěla plísní nehtů a zlepšení jí přinášelo mazání nehtů mastičkou od „drahonické báby“. To byla léčitelka uznávaná široko daleko. Už její tchyně uměla léčit zlomeniny, vykloubeniny a pohmožděniny, často i to, co se lékaři nepovedlo. Snacha se věnovala spíše bylinkám a mastičkám – léčila bércové vředy, ekzémy a nebo právě plísně.

Sestřenice měla neduhů více a jednou jí lékař doporučil lázně. Od pěti školáčků odjet na měsíc nebyla žádná legrace. Zdraví je ale nejpřednější a tak bylo rozhodnuto. O kuchyni, praní a žehlení  se postará babička, kázeň a učení zaštítí tatínek.

Uplynul měsíc, sestřenice se vrátila domů plná elánu. Jen plíseň nehtů jí v lázních nevyléčili, dokonce bylo patrné zhoršení, tak se hned sháněla po své mastičce.

Hledala, hledala… nenašla. „Děti, neviděly jste moji mastičku od drahonické báby?“  Pět hlaviček se zakroutilo. Neviděly. „To je divné, měla jsem ji ve spíži, v chladu, v takovém kelímku od rýžové polévky…“  „Od rýžové polévky?“  Nejstarší  dcerce zasvítily oči poznáním. „Jo, maminko, tak tu už jsme snědly.“ Teď se přidala i babička: „Tak proto tam nebyla žádná rýže… Divila jsem se. Napíšou rýžová polévka a byla tam jen asi petržel, rýže žádná, tu jsem tam musela dát. A jak to bylo mastné. Děti to nechtěly jíst, musel zakročit tatínek, aby to snědly.“

No vidíte, i mastička k zevnímu použití se dala jíst, taková to byla kvalita – zřejmě sádlo a bylinky.

V dnešní době se vyrojila celá řada léčitelů. Jistě jsou mezi nimi i takoví, kteří svou práci dělají svědomitě a nejde jim jen o peníze. Bohužel já takové neznám a nemohu o nich tedy psát. Ale nedá mi, abych se nezmínila o dvou skutečných kapacitách, léčitelích, kteří už bohužel nejsou mezi námi.
Mám na mysli paní Boženu Kamenickou, bábu Kamenickou nebo bábu z Radnic nebo z Tymákova, jak se jí říkalo. Ta dovedla z pouhé moči určit neomylně diagnózu a vyléčila spoustu lidí. Jezdila za ní řada našich celebrit i lidé ze zahraničí, říkalo se, že chodila radit i lékařům do nemocnice.

A potom musím vzpomenout na pátera Františka Ferdu, sušického faráře.
Měl neobyčejné schopnosti, diagnózu uměl určit třeba jen z fotografie. Znal všechny bylinky i jejich vliv na organismus a zaměřoval se hlavně na správné zažívání. Také za ním jezdili pacienti ze zahraničí a údajně i naši vládní činitelé. Jeho cenné rady si lidé opisovali a předávali dál. Později byly tyto rady vydány knižně.

Páter Ferda zemřel v r. 1991 a jeho hrob je neustále obložen množstvím květin a svíček od vděčných pacientů. Při každé návštěvě sušického hřbitova se o tom znovu a znovu přesvědčuji.