Když jsem včera cucala v puse stéblo a očumovala korunu třešně, věnovala jsem při pohledu na to komunistické ovoce tichou vzpomínku Miladě Horákové a také svému poklidnému a krásnému dětství. Co se to se mnou sakra stalo?
Nestíhám spát, nestíhám jíst, a když mi stresem vylézající oči z důlku, a polknu neurol a jedu dál. Mám život jako křeček v kolotoči, mažu a mažu a kolečko se točí a já nemůžu vyskočit, Víte, co mi chybí? Babička tomu říká "pomalý čas". Ztratila jsem asi schopnost vypnout, na chvíli zblbnout, koukat jako puk a nemyslet na vybitou baterku v mobilu, složenky, kafe a tu zatracenou hnusnou a zbytečnou věc, které říkáme vteřinová ručička. Na co je vlastně vteřinová ručička kromě silvestra? Na houby. Na houby bych šla a ráda! S košíkem. Místo toho probíhám obchodem s vakuovanými žampióny v plastovém koši.
Nedávno jsem viděla kus filmu pro pamětníky , a v tom filmu si dva milenci domlouvali romantickou schůzku ! "až začnou zvonit klekání". Kouzelná specifikace času.
To by se šéf divil, kdybych chodila do práce "až budou kokrhat kohouti" a z práce "se slepicema" ( Můj kamarád dělá v kanceláři s pěti ukřičenými blondýnami, takže z práce se slepicemi už léta skutečně chodí ).
Kam se ztratil "pomalej čas" : Chybí mi. A tak prosím Vás hledám brigádu někde na venkově, kde smrdí hnůj a kde mi místo neurolu přijde dát dobrou noc liška.
Lindita - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz